HoubyHouby
Přehled článků
- 1.10.2011
Změny v mykologické nomenklatuře - 5.8.2011 Mj. i k cenám volně rostoucích tržních hub…
- 16.7.2011 Na houby s kompaktem
- 31.5.2011 Z pondělní přednášky...
- 5.4.2011 Pozdrav z dovolené
- 26.3.2011 Jaro na startu
- 4.11.2010 Změna vyhlášky č. 157/2003 Sb. a tím i seznamu druhů hub určených k prodeji a průmyslovému zpracování
- 12.6.2010 Jan Borovička a jeho blog o houbách
- 31.5.2010 Václavka smrková vypěstovaná v umělé kultuře
Změny v mykologické nomenklatuře
Radim Dvořák, 1.10.2011
Ve dnech 23. - 30.7. 2011 proběhl v australském Melbourne 18. Mezinárodní botanický kongres. Jedním z jeho závěrů jsou i změny v Mezinárodním kódu botanické nomenklatury, které se týkají i mykologie, neboť mykologická nomenklatura (vědecká jména hub) se tímto kódem řídí.
Dříve byl kód nazýván International Code of Botanical Nomenclature (ICBN), nyní ve vztahu ke změnám zařazení různých dotčených skupin organizmů proběhlo přejmenování na International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants (ICN). Jeho působnost se vztahuje na rostliny, řasy, houby a houbové organizmy, tj. zahrnuje například i sinice, chytridie, oomycety, hlenky a fotosyntetizující i taxonomicky příbuzné nefotosyntetizující prvoky.
Nejdůležitější změny
- Popis nového taxonu (druhu, variety, rodu...) již nemusí být v latině, je možné použít angličtinu.
- Je zrušena dualita jmen pro anamorfu a teleomorfu.
- Za platnou publikaci je považována i elektronická publikace.
- Nová mykologická jména musejí být před publikací zaregistrována v "uznávaném úložišti", což je v současné době MycoBank. Při publikaci musí být uveden identifikátor jména, přidělený při registraci.
Doplnění ze 3.1.2012
Změny jsou platné od ledna 2012.
Více (anglicky):
- Electronic revolution in plant taxonomy - Editorial (Elizabeth C Moylan), BMC Evolutionary Biology 2011, 11:251
- Changes to publication requirements made at the XVIII International Botanical Congress in Melbourne - what does e-publication mean for you? - Sandra Knapp, John McNeill, Nicholas J Turland, BMC Evolutionary Biology 2011, 11:250
Mj. i k cenám volně rostoucích tržních hub…
Aleš Vít, 5.8.2011
Cepes - neboli bílé hřiby, tržnice ve francouzském Evianu
Stročky trubkovité a lišky nálevkovité z téhož tržiště
Košík aktuálně rostoucích českých tržních-kodexových hub
Divoce rostoucí (čerstvé) jedlé houby, čili druhy z volné přírody se už od pradávna s oblibou prodávaly na trzích.
Pro kupující obyvatelstvo (zejména městské), které se ke sbírání hub ať už z jakýchkoli důvodů běžně nedostalo, byly houby tradičním a vítaným zpestřením jídelníčku.
Prodejcům naopak tato činnost přinášela vítaný příjem, aniž by na jeho dosažení byli nuceni vynaložit nepřiměřené náklady.
Sortiment hub povolených k prodeji se v průběhu času měnil a zprvu v něm převažovala jistá volnost, založená na značné míře důvěry ze strany kupujících v dobré znalosti nabízených hub prodávajícími.
To se, bohužel, někdy neobešlo bez tragických následků. Mj. také proto byly podmínky prodeje hub postupně upravovány. Konečně, tak je tomu i dnes.
Tržní prodej jedlých, volně rostoucích druhů hub je, na rozdíl od nás, zcela obvyklý namátkou v sousedním Německu, v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Francii, v Itálii a jistě i v dalších zemích.
Možnost legálního prodeje hub, na k tomu určených místech, u nás vyžaduje splnění i některých dalších nezbytných náležitostí ze strany prodávajícího. Bylo by jistě zajímavé se s nimi alespoň rámcově seznámit, napíšu o tom zvlášť.
Zajímavou náležitostí prodeje tržních druhů hub je jejich cena. Houby buď rostou, nebo ne. A tímto fenoménem se logicky a už od nepaměti řídí jejich prodejní i výkupní cena, daná nabídkou a poptávkou.
Ani v době budování minulého režimu s centrálně řízenou státní cenotvorbou tomu nebylo jinak.
Ceny hub na tržištích západně od našich hranic nejsou nikterak nízké. Houby se tam kupují jen po několika plodnicích a jejich pozice v pokrmech má převážně povahu pochutiny. Tedy žádná smaženice v podobě variace na koš hub, kopu vajec a hroudu másla, jak je běžným zvykem u nás.
V těchto dnech v ČR panuje sezóna plného růstu hub, jejich cena by tedy předpokládaně měla odrážet situaci v nabídce a poptávce ve prospěch převyšující nabídky.
Pro zajímavost se podívejme na aktuální ceny hřibu obecného a lišky obecné.
Pro získání této informace jsem navštívil pražský velkoobchod MAKRO, kde bývají volně rostoucí i pěstované druhy hub sezónně i celoročně, dle konkrétních druhů, běžně k dostání. Nabízené houby jsou tuzemského původu.
Ceny jsou přepočteny na konečnou výši s DPH.
Cena u hřibu smrkového je Kč 550,- za 1 kg
(prodej v loubeném košíku po 1 kg)
Cena u lišky obecné je Kč 350,- za 1 kg
(prodej v loubeném košíku po 400 g)
Uvedený velkoobchod je možno považovat za prodejní místo, blížící se prostředí volného prodeje hub. To uvádím proto, neboť prodej hub na klasických tržištích, na rozdíl od už zmíněných zemí západně od nás, je u nás dnes spíše jen výjimkou a nemám jiné, odpovídající srovnání.
Je zajímavé si porovnat uvedenou cenu hub s předpokládanou cenou týchž hub, pokud by byly nyní ve volném prodeji na tržištích, kde (na rozdíl od MAKRO), je možné o jejich ceně smlouvat.
Jinou otázkou je, kolik pozitivního pro věc udělá každý český houbař, který si kromě pohybu na zdravém vzduchu přinese z lesa domů navíc i košíček hub.
Nabízí se i otázka motivace některých houbařů vykonat pro svou potřebu zkoušku ze základní znalosti hub (samozřejmě těch tržních-kodexových) a přilepšit si každoročně nějakou tou korunou navíc do osobního rozpočtu.
Na houby s kompaktem
Aleš Vít, 16.7.2011
1. Popelničky stlačené - foto s použitím zrcadlovky NIKON D200
2. Foto téhož s použitím kompaktu Panasonic LUMIX DMC-LX5
3. Digi kompakt a detailní scéna
4. Digi kompakt a doprovodná houbařská tématika
Soudě dle množících se snímků hub z různých koutů republiky, docházejících nám elektronickou poštou spolu s dotazy nejrůznějšího zaměření, utěšeně roste počet houbařů, kteří si do lesa, kromě košíku a dalších nezbytností, berou i fotoaparát. V drtivé většině je to zřejmě „digi-kompakt“. Digitální éra tedy vstoupila v tomto ohledu naplno i mezi houbaře.
Každý myko fotograf vám nejspíš potvrdí, jakou zátěž navíc na toulkách přírodou obnáší kompletní foto výbava, spojená s pořizováním snímků klasickou či digitální zrcadlovkou s výměnnými objektivy.
Díky rychlému zdokonalování foto techniky lze dnes houby již vcelku obstojně fotografovat i digitálními kompakty. Jistě zdaleka ne všemi kompakty a ne vždy se stejným výsledkem. Vhodné jsou, bez rozdílu značky, myšleno co do jejich vybavení, zejména přístroje střední a vyšší třídy.
Moje prvotní „kompaktní“ zkušenosti (souběžně s používáním zrcadlovky, což trvá dodnes) byly spojeny se značkou Canon PowerShot S40. Byla to taková robustní cihlička o mocnosti celých 4 MP, ale s překvapivě širokým programovým vybavením, které tehdy nadlouho předběhlo svou dobu. Foťák vyšel tehdy, v r. 2002, bratru na nějakých 25 000 (firemních) peněz, což rozhodně nebyla láce. Jakmile jsem zjistil, že s ním lze obstojně (ale to jen sem tam) pořídit i snímek houby, privátně jsem si pořídil už o něco modernější, ale dodnes až kultovně elegantní, celokovový a roztomile maličký Canon IXUS 50. Od něj jsem pokračoval vpřed přes několik jeho pokročilejších jmenovců. S každým dalším už se houby na snímcích dařily lépe.
Za zmínku stojí upozornění, že současně s možným výběrem mnoha kvalitních digi-kompaktů, se v obskurních nabídkách mj. průběžně objevují i na oko výkonnější, o poznání levnější, ale vesměs nekvalitní bakelitová chrastítka, kterým se ovšem bedlivě vyhýbejte.
Kromě doplňkového focení hub mně „kompaktíky“ báječně slouží i jako pohotové reportážní zápisníky událostí běžného života. Mám zároveň i příležitost porovnávat rozdílnosti digitální podoby výstupů při fotografování hub zrcadlovkou a kompaktem.
U většiny dnešních kompaktů slušnější třídy je k dispozici standardně vysoké programové a uživatelsky příznivé vybavení. Pro fotografování hub by měly být samozřejmostí, mj. režimy A a P, manuální ostření, makro od několika málo cm, a pak to nejdůležitější, co od nepaměti dělá „foťák foťákem“, tedy co nejlepší objektiv.
Mimo již zmíněné zrcadlovky, používám k focení hub dnes stále častěji i kompakt. V současnosti vlastním Panasonic LUMIX DMC-LX5 (před ním LX3). Je až na svůj název naprosto shodný s aparátem LEICA D-LUX5, který si ovšem držitel této značky nechá patřičně zaplatit. Aktuálně kolem 17.500,- Kč, zatím co LX5 stojí pod 10.000- Kč.
Kromě mnoha dalších uživatelských vlastností, zaměřených pro nejširší možné použití, o nichž hovoří manuál, je tenhle přístroj zajímavý vcelku robustním, opticky precizně sestaveným, brilantně kreslícím a vysoce světelným objektivem LEICA DC VARIO-SUMMICRON. Rozsah jeho ohniskové vzdálenosti (kino) je 24-90, o skvělé světelnosti f/2.0 – f/3.3.
To mi běžně umožňuje ostře snímat z ruky mj. i v nepříznivých světelných podmínkách, kdy mnohé jiné kompakty už selhávají. Mám na mysli především snímky hub, kdy fotím vleže, pouze s opřenými lokty a s aparátem mezi dlaněmi. Osvědčilo se mi snímat s přednastaveným režimem P, případně A, s nastavením bodového zaostření. Neobávám se použít řízené přiblesknutí při snímání v protisvětle.
Výsledky jsou samozřejmě úměrné času, věnovanému na osahání všech možností přístroje. Je jich, jako dnes v podobných případech a u všeho, opravdu habaděj. Přiznávám, že většina z nich mne doposud nechává v klidu.
Sluší se na několika ukázkách prezentovat výsledky sděleného.
Pro srovnání rozdílů při snímání téhož (první dva snímky) jsem záměrně volil fotograficky obtížnější DEMO scénu „bílé houby na tmavém pozadí“:
1. zrcadlovkou NIKON D200 se špičkovým výměnným objektivem AF MICRO NIKOR 60 mm 1:2.8 D
2. zmíněným kompaktem Panasonic LUMIX DMC-LX5
Mám za to, že celkový rozdíl výsledného podání je v obou případech zanedbatelný.
3. dobrý kompakt hravě svede i vykreslení poznávacích znaků hub na detailní scéně
4. s kompaktem je radost se věnovat i doprovodným snímkům, např. na téma houby v kuchyni
Na závěr bych měl dodat, že fotografování hub zrcadlovkou s výměnnými objektivy a vším, co k této krásné činnosti náleží - a snímání téhož, letmo, digitálním kompaktem, jsou v mnohém stále ještě dva rozdílné světy.
Ale i tak, pokud dostanete chuť, která časem může přerůst v zálibu, dejte se inspirovat a přidejte si k cestě za houbami do košíku pro radost i pro jistotu svůj kompakt.
Přišla doba dovolených a prázdnin, pro mnohé spojený s pobytem v přírodě. Nezapomeňte nám, proto, napsat a podělit se o vaše vlastní zkušenosti (třeba i ty úplně první) s fotografováním hub digitálním kompaktem.
Na mnoho vašich skvělých snímků hub, jakož i zpráv o čase, který trávíte při houbaření, se těší autor příspěvku, jednotlivé zdejší rubriky i všichni návštěvníci našich spolkových stránek.
Z pondělní přednášky...
Aleš Vít, 31.5.2011
Hojná účast s poutavým výkladem
Některé aktuálně rostoucí druhy hub
Demonstrování důležitých poznávacích znaků hub
Holubinky - mnohé z nich jsou velmi chutné
Včerejší demonstrace aktuálně rostoucích hub v rámci přednášky "Houby Polabí" Jiřího Burela na pražské VŠUP byla ve znamení jejich druhově se postupně obohacujícího výskytu.
Kromě končících časně jarních druhů (č. májovky, z. podtrnky) se v hojnějším zastoupení objevily první hřibovité a již i některé jarně letní druhy.
Mezi mnoha jinými tu byly pečárka ovčí, opeňka měnlivá, hřiby dubový, kovář a koloděj, křemenáč dubový a klouzek zrnitý a také šest druhů, s převahou jedlých a chutných holubinek. Jako jedna z časnějších muchomůrek se objevila i růžovka alias v kuchyni všestranně použitelný masák.
Pozdrav z dovolené
Aleš Vít, 5.4.2011
Coltricia sp. - ďubkatec - foto: Pavel Nepraš
Pozdrav v podobě snímku houby, pořízený letos v březnu na exotické dovolené v Thajsku, zaslal do redakce ČMS náš příznivec, pan Pavel Nepraš z Mělníka.
Houbu nalezl a snímek pořídil na ostrově KO SAMUI. Jedná se nejspíše o některý ze zástupců stopkovýtrusých hub z rodu Coltricia - ďubkatec, (čeleď kožovkovité), který čítá vícero druhů.
V našich podmínkách se nejčastěji setkáme s druhem Coltricia perennis – ďubkatec pohárkovitý. Z dalších jsou to například C. montagnei – ď. Montagneův či C. cinnamomea – ď. skořicový.
Ďubkatec na snímku tedy může být jak některým z u nás se vyskytujích druhů, stejně tak jako, s ohledem na exoticky vzdálené místo jeho nálezu, odlišným druhem od těch našich.
Jaro na startu
Aleš Vít, 26.3.2011
Jaterník trojlaločný, j. podléška - Hepatica nobilis
Bažanka vytrvalá - Mercurialis perennis
Kačenka česká - Ptychoverpa bohemica
Ohnivec černý - Plectania melastoma
Po oteplení v posledních několika dnech zaznamenává pozvolný nástup jara i příroda v okolí Prahy.
Letos, oproti jiným letům sice později, ale již naplno, vyrůstají v okolních hájích spolu s podléškami také bažanky.
Ty jsou zpravidla signálem pro výskyt jedněch z prvních jarních zástupců jedlých hub, kačenek českých, i když zatím převážně jen pod zplaněnými, po hájích porůznu vtroušenými třešňovými solitéry.
Jinou, na pohled roztomilou a malebnou houbičkou tohoto období je drobnější, spíše zřídkavější a snadno přehlédnutelný ohnivec černý, vyrůstající jednotlivě či po skupinkách ve světlejších lesích na rozkládajících se a v zemi ponořených větvičkách.
Změna vyhlášky č. 157/2003 Sb. a tím i seznamu druhů hub určených k prodeji a průmyslovému zpracování
Radim Dvořák, 4.11.2010
Dne 14.10.2010 vyšla vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování, ve znění vyhlášky č. 650/2004 Sb.
V praxi to pro prodejce hub znamená především nové seznamy povolených druhů.
Plné znění vyhlášky ke stažení
Jan Borovička a jeho blog o houbách
Jan Borovička, 12.6.2010
Houby na počátku června a více než 10 dalších článků Jana Borovičky o houbách s barevnými fotografiemi na blogu iDNES.cz.
Václavka smrková vypěstovaná v umělé kultuře
Aleš Vít, 31.5.2010
Armillaria ostoyae - václavka smrková
Václavku smrkovou (Armillaria ostoyae) se po několikaletém úsilí podařilo vypěstovat členu ČMS, panu Františku Brabencovi ze Smržovky. Ze vzorků plodnic, donesených přímo z místa výskytu této houby, jejich postupnou laboratorní kultivací, výběrem vhodné sadby k naočkování mezikulturou a následně i přípravou správného substrátu se podařilo přenést řízený růst této saprotrofně parazitické jedlé houby do prostředí pěstírny hub. Podle F. B., mj., předcházelo tomuto pěstitelskému úspěchu období důkladného sledování a podrobného studia životních podmínek růstu václavky smrkové v jejím přirozeném prostředí.
Foto: Petr Hampl, MK ČMS Velké Hamry