Mycena pura (Pers.) P. Kumm. 1871
helmovka ředkvičková
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Mycenaceae Mycena |
Synonyma
Agaricus ianthinus Fr. 1821
Agaricus pseudopurus Cooke 1882
Agaricus purpureus Bolton 1788
Agaricus purpureus Pers. 1801
Agaricus purus Pers. 1794
Mycena ianthina (Fr.) P. Kumm. 1871
Mycena pseudopura (Cooke) Sacc. 1887
Mycena pura f. pura (Pers.) P. Kumm. 1871
Mycenula pura (Pers.) P. Karst. 1889
Poromycena pseudopura (Cooke) Singer 1945
Prunulus purus (Pers.) Murrill 1916
Popis
Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve zvoncovitý, následně sklenutý až téměř plochý, často s tupým středovým hrbolkem, hygrofánní. Okraj klobouku je asi do třetiny poloměru prosvítavě rýhovaný, někdy zvlněný. Zbarvení je velmi variabilní, typické plodnice mají klobouk růžový, růžově fialový až modrofialový. Záleží však i na vlhkosti – za sucha může být klobouk bělavý, pouze s šedorůžovým nádechem.
Lupeny jsou široké, řídké, u třeně vykrojené, někdy krátkým zoubkem sbíhavé, žilkovaně propojené, bělavé, s odstíny v barvě klobouku.
Třeň je válcovitý, směrem k bázi postupně rozšířený, 30–80 x 3–8 mm, nejčastěji v barvě klobouku (obvykle však ne bělavý), jemně vláknitý, zvláště u mladých plodnic na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je tenká, vodnatá, křehká. Vůně i chuť jsou výrazně ředkvové.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité, 6–8 x 3,5–5 µm, průsvitné, hladké.
Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy (na ostří lupenů) jsou dosti variabilní, vřetenovité až válcovité, někdy s náznakem hlavičky nebo větvené. Pleurocystidy (na ploše lupenů) a kaulocystidy (na pokožce třeně) jsou obdobné.
Výskyt
Roste od července do listopadu, velmi hojně, jednotlivě, ve skupinách nebo v malých trsech, v opadu v listnatých i jehličnatých lesích.
Možná záměna
Helmovka narůžovělá (Mycena rosea) obvykle vytváří poněkud větší plodnice zbarvené růžově, bez modrofialových odstínů.
Helmovka zoubkatá (Mycena pelianthina) má obvykle tmavší, tmavě lemované lupeny.
Helmovka dvojvonná (Mycena diosma) voní kromě po ředkvi také (někdy výrazněji) po tabáku.
Méně zkušení houbaři by helmovky z okruhu helmovky ředkvičkové, které jsou jedovaté, mohli zaměnit i s jedlou lakovkou ametystovou (Laccaria amethystea).
Je popsána řada variet helmovky ředkvičkové, o jejichž platnosti se stále vedou spory.
Kuchyňské využití
Je mírně jedovatá.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Arne Aronsen, Thomas Laessoe (2016): The genus Mycena s.l., Narayana Press, Denmark |
|
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání |
Nálezy
0066-2020-0227 (25.10.2020, Středočeský kraj)
0066-2020-0228 (25.10.2020, Středočeský kraj)
0066-2020-0194 (17.10.2020, Ústecký kraj)
