Aktuality - článek číslo 1551
Zuzana Egertová - Rod Cookeina na Borneu
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 17.3.2016
Cookeina speciosa
foto: Zuzana Egertová
Cookeina speciosa - hnědá forma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina korfii
foto: Zuzana Egertová
Cookeina insititia
foto: Zuzana Egertová
Cookeina (Pezizales, Sarcoscyphaceae) patří k nejnápadnějším a nejprostudovanějším rodům hub v tropických nížinných deštných lesích. Nejstarší zmínka v literatuře pochází už z roku 1705, kdy byla publikována ilustrace C. speciosa (pod jménem Peziza speciosa).
Plodnice druhů rodu Cookeina dorůstají až okolo 3 cm v průměru, bývají pružné, odolné vůči poškození a pestře zbarvené – vlivem obsahu karotenoidů nejčastěji v odstínech červené, žluté a oranžové, méně často bílé nebo hnědé. Některé druhy mají poměrně dlouhou stopku (až 8 cm), jiné mohou být téměř přisedlé. Rostou nejčastěji na spadaných, nepříliš rozložených větvích. V současnosti se rozeznává 9 druhů, z nichž se nám zatím na Borneu podařilo najít čtyři – C. speciosa, C. tricholoma, C. korfii a C. insititia. Při určování je potřeba všímat si především přítomnosti či nepřítomnosti makroskopicky viditelných chlupů a jejich délky a rozmístění, z mikroskopických znaků jsou pak nejdůležitější tvar, velikost a ornamentika výtrusů, dále například přítomnost či absence želatinózní vrstvy v excipulu.
Cookeina speciosa se pozná podle krátkých chlupů uspořádaných v několika málo řadách při okraji apothecia. Zbarvení je velmi proměnlivé, což nejspíš zapřičinilo, že byla popsána pod celou řadou jmen (nejčastěji se objevují synonyma C. sulcipes a C. hindsii). Zřejmě jde skutečně o komplex blízce příbuzných druhů, jejichž koncept bude muset být vyřešen pomocí molekulárních metod. Výtrusy jsou elipsoidní až široce elipsoidně vřetenovité, 20–36 x 10–18 µm velké, s ornamentikou tvořenou jemnými, nízkými, někdy anastomózujícími hřebínky. Jedná se o pantropický taxon. Společně s C. tricholoma je nejběžnějším zástupcem rodu.
Plodnice Cookeina tricholoma jsou pokryty nápadnými dlouhými chlupy. Výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, měří 25–40 x 12–21 µm a jsou ornamentované tenkými, podélnými, paralelně běžícími hřebínky, které někdy anastomózují. Stejně jako C. speciosa je rozšířena v tropech celého světa.
Velmi podobným druhem je Cookeina korfii, která byla pro vědu popsána teprve v loňském roce, a to podle herbářových položek z Filipín z roku 1966. Pojmenována byla na počest slavného amerického mykologa Richarda P. Korfa při příležitosti jeho 90. narozenin. Výtrusy jsou široce elipsoidně vřetenovité až úzce citrónovité, na pólech zašpičatělé a často s přívěsky, hladké, velikosti 22–25 x 9–11.5 µm.
Cookeina insititia, někdy vyčleňovaná do rodu Boedijnopeziza nebo řazená do rodu Microstoma, bývá zbarvena bíle až krémově a dorůstá menších rozměrů než ostatní druhy - průměr plodnic většinou nepřesahuje 1 cm, výška se pohybuje nanejvýš do 2,5 cm. Disk je hluboce konkávní a na jeho okraji vyrůstají světlé, vztyčené chlupy, dlouhé až 2 mm. V excipulu je přítomen gel. Výtrusy měří 35–50 x 8–16 µm, jsou hladké, mají úzce vřetenovitý nebo téměř vřetenovitý tvar, někdy bývají zahnuté. Na Borneu jde pravděpodobně o vcelku vzácný druh – nalezli jsme jedinou plodnici v brunejské části ostrova. Kromě jihovýchodní Asie je C. insititia známa také z Číny, Japonska a Oceánie.
Žádné jiné druhy rodu Cookeina nejsou z Bornea udávány. Nalezení C. venezuelae je krajně nepravděpodobné – její rozšíření je omezeno na Jižní a Střední Ameriku a ostrovy v Karibském moři. Podobná situace zřejmě bude s C. colensoiopsis, která byla dosud nalezena pouze ve Venezuele. C. colensoi se vyskytuje v subtropickém pásmu, přednostně na jižní polokouli. C. sinensis je uváděna z Číny a Indie, stejně jako C. indica.
