Aktuality - článek číslo 906
Z bělčických lesů
Aleš Vít, 14.4.2013
poslední sníh v bělčických lesích
černorosol uťatý-Exidia truncata
kržatka otrubičnatá-Tubaria-furfuracea
penízovka smrková-Strobilurus esculentus
V níže položených oblastech se oteplení posledních dní projevuje na stavu přírody opravdu vele příznivě.
Zatím jiná je situace v lesích pahorkatin a podhůří.
Jen necelých 90 km od hlavního města, v lesích mezi jihočeskou Březnicí a Blatnou (cca 550 m.n.m), jsou nějaké houby rovněž k vidění, ač místy tu ještě leží zbytky posledního sněhu.
Ponejvíce jsou to četné dřevokazné druhy hub, které obecně rostou ve všech lesích a odpovědně rozkládají a navracejí dřevní hmotu zpět přírodě.
Na spadaných odumřelých větvích různých listnáčů tu roste i běžný černorosol uťatý.
S chladnějším obdobím se zde pozvolna loučí jeden z proměnlivých, ale obecně hojných druhů, jedlá kržatka otrubičnatá, některými autory řazená do více samostatných druhů. Její, u nás běžně užívaný název, je kržatka zimní - Tubaria hiemalis.
Současnou nejhojnější jedlou houbou (houbičkou) lesů na Bělčicku je penízovka smrková. Vyrůstá ze smrkových šišek, ponořených zčásti či zcela v lesním substrátu. Někdy roste zdánlivě pouze z volné půdy. Při nálezu plodniček je pak zajímavé pátrat po šišce, ze které vyrůstá. Od kořenujícího, provázkovitého třeně penízovky, až k jejímu hostiteli, vede často více než decimetrová cesta.
I všude jinde po republice penízovku smrkovou houbaři každoročně netrpělivě vyhledávají už s posledním odtávajícím sněhem.
Pravda, nasbírat jí pouhou kompotovou misku, to je často výkon, hodný obdivu.
Nicméně ale, pokud se to povede, pak už nic nebrání trpělivému sběrači, aby si pochutnal na první poctivé houbové polévce nastávající houbařské sezóny…
