Hapalopilus nidulans (Fr.) P. Karst. 1881
hlinák červenající
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Polyporales Polyporaceae Hapalopilus |
Synonyma
Hapalopilus rutilans (Pers.) Murrill 1904
Hemidiscia rutilans (Pers.) Lázaro Ibiza 1916
Inonotus nidulans (Fr.) P. Karst. 1881
Inonotus rutilans (Pers.) P. Karst. 1889
Phaeolus nidulans (Fr.) Pat. 1900
Phaeolus rutilans (Pers.) Pat. 1900
Polyporus nidulans Fr. 1821
Polyporus rutilans (Pers.) Fr. 1818
Polystictus nidulans (Fr.) Gillot & Lucand 1890
Polystictus rutilans (Pers.) Bigeard & H. Guill. 1913
Trametes ribicola P. Karst. 1881
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, bez třeně.
Klobouk je široký 20–100 mm, 10–30 mm vysoký (tlustý), polokruhovitý až ledvinovitý, bokem nebo spodní částí široce přirostlý k substrátu, oranžový, skořicový až okrově hnědý, někdy s růžovými nebo fialovými odstíny. Svrchní pokožka klobouku je v mládí sametová, později olysávající.
Rourky jsou až 15 mm dlouhé, barvy obdobné jako barva klobouku, někdy světlejší. Póry okrouhlé nebo hranaté, nejprve husté (2–4/mm), později řidší, široké až 1 mm.
Dužina je obvykle o trochu světlejší než povrch klobouku, v mládí měkce masitá, později korkovitá a tuhá, po vysušení nápadně lehká. Poraněním se zbarvuje hnědočerveně. Vůně je nasládlá.
Makrochemické reakce - pokožka klobouku, rourky i dužnina se roztokem KOH zbarvují do fialova.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou velmi drobné, 3,5–5 x 2–3 µm, eliptické, průsvitné.
 |
Výskyt
Roste od května do listopadu, hojně, především na spadlých větvích listnatých stromů (dub, jeřáb, buk, bříza, jasan), vzácně i na jehličnanech, nepříliš často parazituje na oslabených živých dřevinách. Objevuje se zejména po deštích a za vlhkého počasí, vyroste i během mírné zimy. Plodnice se relativně rychle rozpadají, zpravidla nevydrží déle než několik týdnů.
Možná záměna
Dosti hojná outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus) má plodnice oranžově červené, v mládí výrazně tužší konzistence.
Velmi vzácný hlinák šafránový (Hapalopilus croceus) roste na dubech a je zbarven žlutooranžově.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
V české literatuře (včetně číselníku AOPK) je hlinák červenající zpravidla uváděn pod vědeckým jménem Hapalopilus rutilans (Pers.) Murrill 1904, podle mycobank je však toto jméno pouze synonymem pro Hapalopilus nidulans (Fr.) P. Karst. 1881.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
Nálezy
0066-2024-0042 (07.03.2024, Středočeský kraj)
0066-2020-0208 (22.10.2020, Středočeský kraj)
0071-2018-0030 (05.07.2018, Pardubický kraj)
