Hygrophoropsis aurantiaca

Hygrophoropsis aurantiaca (Wulfen) Maire 1921

lištička pomerančová

Systematika

Synonyma

Agaricus aurantiacus Wulfen 1781
Agaricus subcantharellus Sowerby 1814
Cantharellus aurantiacus (Wulfen) Fr. 1821
Cantharellus brachypodus Chevall. 1826
Cantharellus ravenelii Berk. & M.A. Curtis 1853
Cantharellus rufescens Fr. 1838
Clitocybe aurantiaca (Wulfen) Stud.-Steinh. 1900
Merulius aurantiacus (Wulfen) J.F. Gmel. 1792
Merulius brachypodis (Chevall.) Kuntze 1891
Merulius nigripes Pers. 1801
Merulius ravenelii (Berk. & M.A. Curtis) Kuntze 1891
Merulius rufescens (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 20–100 mm, tenký, plochý až nálevkovitý, s podvinutým, později ostrým a zprohýbaným okrajem. Povrch klobouku je jemně plstnatý, někdy s drobnými šupinkami, oranžově žlutý až červenooranžový, na okraji světlejší.

Lupeny jsou sbíhavé na třeň, vidličnatě větvené, zvlněné, tenké, poměrně husté, v různých odstínech oranžové.

Třeň je válcovitý, 20–50 x 3–10 mm, pod kloboukem v místech sbíhání lupenů rozšířený, často zakřivený, v mládí plný, později dutý, jemně plstnatý, oranžový, u starších plodnic od báze černající.

Dužnina je tenká, měkká, žlutooranžová, bez vůně. Chuť natrpklá.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou eliptické, 5–7,5 x 3,5–5 µm, hladké, dextrinoidní.

Výskyt

Roste hojně, od srpna do prosince, jednotlivě nebo ve skupinách, v jehličnatých a smíšených lesích, v mechu či na opadu a rozkládajícím se dřevu jehličnatých stromů. Upřednostňuje modříny a vlhčí lokality.

Možná záměna

Nejčastěji je zaměňována za lišky (rod Cantharellus), například za lišku obecnou (Cantharellus cibarius) nebo lišku Friesovu (Cantharellus friesii), se kterými není blízce příbuzná. Rouško lišek je tvořeno lištami, lišky nevytváří pravé lupeny jako lištička pomerančová, zbarvením jsou si však s lištičkou pomerančovou dosti podobné.

Lištička bledá (Hygrophoropsis pallida) nebo listička rezavá (Hygrophoropsis rufa) se vyznačují odlišným zbarvením a jsou dosti vzácné.

Kuchyňské využití

Názory houbařů na uplatnění v kuchyni se dosti rozcházejí. Dříve byla považována za mírně jedovatou, toxické účinky však u ní nebyly prokázány. Většinou je považována za nejedlou nebo za méně hodnotnou jedlou houbu. Málokdo ji sbírá, jiní si ji však oblíbili.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin

Nálezy

  0066-2018-0191 (10.11.2018, Středočeský kraj)