Leccinum vulpinum Watling 1961
křemenáč borový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Boletaceae Leccinum |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 (150) mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý (poduškovitý), hnědočervený, v mládí jemně plstnatý, za vlhka mírně lepkavý.
Rourky jsou vysoké 15–25 mm, u třeně vykrojené, bělavé nebo krémové, na řezu se barví nevýrazně modrofialově. Póry jsou v barvě rourek, později okrovějící,
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 70–150 x 15–40 mm, na bělavém podkladě se zprvu světlými, později hnědorezavými až téměř černými šupinkami.
Dužnina je bělavá, na řezu nejvýše lehce růžoví a poté zešedne (nečerná), v bázi třeně bývá modrozelená.
Výtrusný prach je hnědý až hnědoolivový.
Výtrusy jsou úzce vřetenovité, 12–15 x 3–4 µm.
Výskyt
Roste od července do listopadu, roztroušeně až vzácně, pod borovicemi.
Možná záměna
Velmi podobný křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) roste pod smrky a jeho dužnina na řezu postupně černá nebo téměř černá.
Kuchyňské využití
Výborná jedlá houba, pro nepříliš hojný výskyt však zasluhuje ochranu.
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
