Macrolepiota excoriata

Úvodní stránka

Myko atlas - Macrolepiota excoriata

Macrolepiota excoriata (Schaeff.) M.M. Moser 1978

bedla odřená

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Agaricaceae
Macrolepiota

Synonyma

Lepiota excoriata (Schaeff.) P. Kumm. 1871

Popis

Klobouk je v mládí vejčitý nebo zvoncovitý, později široce kuželovitý, nakonec ploše rozprostřený se středovým hrbolkem, široký 50–100 (120) mm. Pokožka klobouku je pokryta hojnými drobnějšími, vláknitými, na bělavém nebo krémovém podkladě často nepříliš kontrastními šupinkami. Oblast středového hrbolku zůstává v dospělosti obvykle trochu tmavší.

Lupeny jsou husté, vysoké, bílé nebo bělavé, později někdy narůžovělé, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, 50–120 x 7–15 mm, na bázi rozšířený, bělavý nebo krémový, nevýrazně vločkatý, v dospělosti dutý, v horní části s jednoduchým pohyblivým prstenem.

Dužnina je v klobouku měkká, vatovitá, ve třeni tuhá a vláknitá, bílá nebo bělavá, neměnná. Vůně je nenápadná, případně v šupinách pokožky klobouku připomíná vůni bedly vysoké (Macrolepiota procera). Chuť je mírná, příjemná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou oválné nebo vejčité, 11–18 x 7–10 µm, hladké, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě), s klíčním pórem.

Výskyt

Roste od srpna do října, roztroušeně, obvykle ve skupinách, nejčastěji na otevřených travnatých (až stepních) stanovištích mimo les.

Možná záměna

Jedná se o značně proměnlivý druh.

Podobná bedla štíhlá (Macrolepiota mastoidea) vytváří o něco větší plodnice, má kontrastní šupinky na třeni a bazidie s přezkou.

Kuchyňské využití

Je jedlá a chutná podobně jako ostatní bedly rodu Macolepiota, jen méně vydatná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1
	M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia