Aktuality - článek číslo 2213
Z poslední letošní vycházky ČMS
Markéta Vlčková, 15.1.2023
i cestou k lesu hledáme houby
foto: Markéta Vlčková
výchozí bod vycházky pod starým dubem
foto: Markéta Vlčková
přestávka na pokec s náhodnou kolemjdoucí
foto: Markéta Vlčková
drsný sestup dole kopcom
čihovitka masová (Ascocoryne sarcoides)
foto: Markéta Vlčková
kosmatka sp.
foto: Petr Souček
chlupáček bělostný (Lachnum virgineum)
foto: Květa Součková
hlinák červenající (Hapalopilus nidulans)
foto: Květa Součková
klanolístka obecná (Schizophyllum commune)
foto: Petr Souček
pavučiník modrozelený (Byssocorticium atrovirens)
foto: Lubomír Opat
společně v cíli
foto: Markéta Vlčková
Na druhý svátek vánoční jsme se rozhodli rozloučit se s letošní houbařskou sezónou a vyrazili jsme do Kunraticko – Michelského lesa. Volba termínu, která byla původně těžce kompromisní, se nakonec ukázala jako šťastná jak z hlediska počasí, tak z hlediska růstu hub. Mrazy pár dní před vycházkou povolily a sníh odtál, takže bylo dost vlhko a díky vzestupu teplot jsme ani příliš nemrzli. Účast částečně kvůli respiračním infekcím a částečně i kvůli volbě termínu na druhý svátek vánoční nebyla velká; sešlo se nás jen 19, ovšem aspoň se ukázalo „tvrdé jádro“.
Vlhké a teplé počasí bylo znát v podobě hojného růstu rosolovitých hub, jako je černorosol bukový (Exidia nigricans), černorosol uťatý (Exidia truncata) nebo čihovitka masová (Ascocoryne sarcoides). Rosolovité houby jsou teoreticky jedlé, ovšem vhledem k tomu, že jsou tvořeny převážně vodou, je jejich kulinářský význam zanedbatelný. Co jsme ale zjistili je, že větší plodnice černorosolu uťatého celkem dobře poslouží místo protistresových kuliček (na omak je příjemný a vydržel dobře 2 hodiny).
Celkem jsme v terénu dokázali určit více než 80 druhů, což je na prosinec slušné. Jednalo se převážně o houby terestrické a dřevní, z mykorhizních jsme našli lakovky, jednu zapomenutou holubinku černonachovou (Russula atropurpurea) a jednu taktéž zapomenutou holubinku hlínožlutou (Russula ochroleuca) a některé další (stročka nepočítám, ten na lokalitě trčel dobře dva měsíce). Jedlých druhů bylo pomálu, a navíc nebyly úplně v kondici. Kromě již zmíněných lakovek jsme nalezli například šupinovku šedohlínovou (Pholiota lenta) či třepenitku makovou (Hypholoma capnoides). Jedovaté houby byly zastoupeny čepičatkou jehličnanovou (Galerina marginata), hlinákem červenajícím (Hapalopilus nidulans) nebo třepenitkou svazčitou (Hypoloma fasciculare).
Po nějakých 3 hodinkách (a necelých dvou kilometrech) jsme se zastavili na pozdní zvěřinový oběd „Na tý louce zelený“ a nutno říci, že restaurace nezklamala a drží si svůj dobrý standard. Mmch. k hospodě příště naviguji já, protože cesta, kterou vybral velitel výpravy, měla určité záporné kvality.
Všem našim členům přejeme vše nejlepší do roku 2023 a těšíme se s vámi opět na shledanou v lese.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
