Aktuality - článek číslo 2459
Z říjnové vycházky ČMS do Šárky
Markéta Vlčková, 9.11.2024
je ráno, chce to kafe
foto: Markéta Vlčková
první louku prohlížíme s velkým nadšením
foto: Markéta Vlčková
výklad v terénu
foto: Drahomíra Hlinovská
šárecké remízky jsou druhově bohaté
foto: Markéta Vlčková
máme opravdu vééélké uši
foto: Markéta Vlčková
oficiálně se rozpustíme
foto: Markéta Vlčková
potěšující...
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka zelená
foto: Markéta Vlčková
límcovka modrá
foto: Martin Slavičínský
šafránka červenožlutá
foto: Martin Slavičínský
slizák skvrnitý
foto: Markéta Vlčková
ouško kornoutovité
foto: Martin Slavičínský
kržatka šikmá?
foto: Martin Slavičínský
kyj niťovitý
foto: Drahomíra Hlinovská
houbáš na helmovce
foto: Drahomíra Hlinovská
Vážení mykofilové,
v sobotu dne 19. 10. 2024 jsme se vydali na podzimní průzkum pražské Šárky, do které jsme v letech minulých chodívali až v polovině listopadu. Byť někteří proti posunutí termínu protestovali, byl zvolen záměrně s cílem vidět zde především mykorhizní, ale i další druhy, které v listopadu již nefruktifikují (tzv. nerostou). Domníváme se, že tento cíl se nám podařilo beze zbytku naplnit. V říjnu se totiž za dobrých podmínek, které v letošním roce byly, ještě stále potkávají houby „pozdně letní“ a zároveň rostou už i ty vysloveně podzimní, které třeba v srpnu najdete jen výjimečně.
Hojná účast čítající přibližně 50 lidí indikovala, že už se všichni vrátili z letních dovolených a že hledají na víkend jinou zábavu, než je „válení se“ na plážích a popíjení Aperolu (ať už je to co chce). Snad jsme jejich očekávání nezklamali. Houby rostly v polovině října velmi hojně prakticky celoplošně, takže vycházka byla bohatá nejen na počet druhů, ale i na kvantitu a kvalitu plodnic jednotlivých druhů. To kvitovali zejména ti, kteří si během vycházky chtěli nasbírat něco málo k jídlu – to se povedlo velmi dobře (v listopadu to už tak dobré nebývá). Rovněž edukačně tato vycházka patřila k nadprůměrným – v terénu jsme určili více než 100 druhů makromycetů (velkých hub), což není během vycházek samozřejmostí.
Divoká Šárka je sympatická svojí biotopovou diverzitou – jsou zde louky, stepní lokality, malé remízky, tlející dřevo ponechané na lokalitě i zapojené lesy a bohatá druhová skladba keřů a stromů – to vše zvyšuje šanci na velkou diverzitu jednak mykorhizních, ale i saprotrofních a dřevních druhů hub.
Z jedlých mykorhizních druhů jsme viděli klouzky vázané na borovice i modříny (klouzek žíhaný - Suillus collinitus, klouzek sličný - Suillus grevillei, klouzek zrnitý - Suillus granulatus), hřiby sametové (Xerocomellus pruinatus), ryzec borový (Lactarius deliciosus), holubinku hořkou (Russula caerulea), holubinku cihlovou (Russula cessans) nebo muchomůrku růžovku (Amanita rubescens). K jedlým saprotrofům patřily hojně rostoucí strmělka mlženka (Clitocybe nebularis), dále špička obecná (Marasmius oreades), límcovka modrá (Stropharia caerulea) a pečárky císařské (Agaricus augustus). Lignikolní (rostoucí na dřevě) druhy byly zastoupeny boltcovitkou bezovou (Auricularia auricula-judae), černorosoly (Exidia) a václavkami (Armillaria).
Hojně rostly i druhy jedovaté, resp. jeden druh smrtelně jedovatý - muchomůrka zelená (Amanita phalloides), pro kterou místy nebylo kam šlápnout. Soutěž o prvonález (v průběhu vycházky, ne v ČR) muchomůrky zelené vyhrál Viktor Daněk, který dle příslibu obdržel horalku. Ovšem solidárně se jí vzdal ve prospěch dětí. Zpětně musíme uznat, že vzhledem k její masivní fruktifikaci (růstu) v daném období, jsme měli zvolit jinou soutěžní houbu, jejíž nalezení by nebylo tak triviální. Tak snad příště. Z jedovatých druhů jsme dále nalezli čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata), pečárku zápašnou (Agaricus xanthodermus), čirůvku zemní (Tricholoma terreum) a třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare). Z vzácnějších druhů jsme detekovali slizák skvrnitý (Gomphidius maculatus) a čirůvku modřínovou (Tricholoma psammopus), které se letos překvapivě daří, viděli jsme ji např. i v Klánovicích na konci září. Z hub, co úplně nevypadají jako houby (tedy nemají klasický design "klobouk, noha"), potěšil kyj niťovitý (Macrotyphula juncea), který mnozí považovali za trávu (z čeledi Poaceae, nikoliv Cannabinaceae), a poměrně tučné ouško kornoutovité (Otidea onotica).
Samozřejmě, že všichni nevydrželi celé 3,5 hodiny mykologického tempa, ale to patří k věci. Nejsme v tom lese za trest, takže ztráty v podobě „odpadlíků“, co mají po čase hlad či žízeň, jsou povoleny. Každopádně se všichni zdáli být spokojeni a ani košíčky nezůstaly prázdné. Doufáme, že ještě do konce roku někam vyrazíme, i když vzhledem k tomu, že právě začíná mrznout, to už s houbami moc slavné nebude.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
