Aktuality - článek číslo 2519
Co přinesla Loučeňská obora?
Markéta Vlčková, 22.6.2025
naše skupinka startuje
foto: Daniel Kvasnička
slibný les...co v něm uvidíme?
foto: Markéta Vlčková
...no tak snad houby
foto:Markéta Vlčková
bude se fotit modelka dne
foto: Markéta Vlčková
jednoznačně nejhezčí houba dne - křehutka Candolleova (Psathyrella candolleana)
foto: Daniel Kvasnička
hlinák (Hapalopilus nidulans) před
foto: Markéta Vlčková
hlinák (Hapalopilus nidulans) po
foto: Markéta Vlčková
holubinka mandlová (Russula vesca)
foto: Markéta Vlčková
holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)
foto: Markéta Vlčková
holubinka chromová (Russula claroflava)
foto: Jana Čapková
korunokyjka jehličnanová
foto: Markéta Vlčková
jahůdky ...mmm_Mňam
foto: Markéta Vlčková
zde jsme si dali pozdní oběd a pivko
foto: Markéta Vlčková
a vodník nám to jistě přál [ foto: Markéta Vlčková
Milí všichni,
v sobotu 14. 6. 2025 jsme se vydali spolu s MK Poděbrady a pod přísným dozorem Václava Šafra a manželů Kvasničkových na průzkum polabských lesů, konkrétně toho, který se zove „Loučeňská obora“. Cílová lokalita sice nebyla obora, a kromě hospody, ve které jsme skončili, ani nespadá do katastru obce Loučeň, ale to je jedno, jde hlavně o houby, ne o georafii (tu přenecháme jiným "snaživcům").
Jak jistě víte, červen je z hlediska hub velmi náladový – nemusejí růst vůbec, nebo naopak mohou růst skvěle, a také může být cokoliv mezi tím. Tak my jsme v sobotu zažili to „mezi tím“. Ani žně, ani pustý les, ale prostě příjemnou procházku hezkými lesy a s fajn lidmi, která byla sem tam okořeněna nějakou houbou.
Nutno říci, že jsme to ani moc netlačili z hlediska „hledání a určování za každou cenu“, takže na druhy jsme se vyšplhali pouze někam ke čtyřicítce. Přesněji - čtyřicet rovných, když započtu i čtyři hlenky (což vůbec nejsou houby, ale máme je rádi), a čtyřicet jedna, když přidáme kvasinku pivní, což houba sice je, ale...prostě "rostla" až v cílové destinaci (seznam zde). Jo a když najdete opravdu hezké čerstvé a fotitelné hlináky, je životně důležité ubránit je před pokapáním chemikáliemi, než je vyfotíte (tímto zdravím Jirku Kovače a jeho chemickou jednotku).
Bereme to samozřejmě jako vždy pozitivně – vycházka byla zaměřena na příjemně strávený čas plus nalezení nějakých jedlých druhů, a to se obojí povedlo na jedničku. Mmch, Polabí je placka, a je poměrně složité najít tam jakýkoliv les, který by obsahoval něco jako kopec - no tak my jsme v něm byli. Organizátoři nám to chtěli zjevně zpestřit, abychom se nenudili, a les s terénním převýšením (které bylo asi 2/1000 m) dokázali najít. Cool, nebudeme jim kazit radost a snahu sdělením, že jinde se musí "šplhat" mnohem víc. A když už jsme u toho, tak ani tím, že jsme viděli víc lesních jahod než hub (na nich jsme si pochutnali, ale je otázka, zda je to vzhledem ke všem těm parazitům nejlepší nápad...no nic). Každopádně to bylo jedním slovem "super"!.
Jistě jsme neprošli všechny lesy, které jsme měli a chtěli, protože jsme se pořád vzájemně ztráceli (v Polabí je to jak v Klánovicích, všechny cesty vypadají stejně a zamotáte se hned), ale to taky nevadí, nakonec se všichni našli, s houbami nebo bez. Vycházku jsme zakončili v restauraci Jívák, jejímuž personálu tímto děkujeme za vřelé přijetí. No a ten vodník na závěr se také tvářil velmi stoicky.
Uvidíme, jak nám to poroste dál a přejme si každopádně „Ať rostou“!
Markéta Vlčková
