Z Broumovského Pomrazkobraní 2025
Markéta Vlčková, 9.1.2026
tak jsme vylezli z vlaku a šup do lesa
foto: Markéta Vlčková
máme hvězdovky
foto: Markéta Vlčková
určování hub v terénu
foto: Markéta Vlčková
budou zemničky?
foto: Markéta Vlčková
společné foto v lomu
Pavel Monštajn
to není vatovec, to je sněhová koule...
foto: Markéta Vlčková
dobrodružný lov hlívy
foto: Kateřina Geržová
šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus)
foto: Markéta Vlčková
vypasené líhy k večeři (Lyophyllum fumosum))
foto: Markéta Vlčková
pařezník jemný (Panellus mitis)
foto: Markéta Vlčková
roztomilá strmělka, kterou někdo zasadil do lišejníků
foto: Markéta Vlčková
kaziroh ovčí (Onygena corvina )
foto: Milan Dvořák
Vážení přátelé v houbách,
po měsíci opět zdravíme z Broumovska, kde se v sobotu 6. 12. 2025 konalo v pořadí již 5. Jetřichovské pomrazkobraní. Skoro všude jsou lesy zamčené, ovšem na Broumovsku mykologie pořád jede (zapomenout klíč se prostě občas může vyplatit). Letošní ročník nám přál, nepršelo, nesněžilo, a dokonce ani nebyla až tak nesnesitelná zima. Nějaké mrazíky sice již zaútočily, ovšem houby se s nimi vypořádaly ještě v celkem slušné kondici. Aspoň ty k mrazu odolnější. Ty méně odolné byly pochopitelně již za zenitem a mnohdy je ani nebylo možno přesně určit. Pokud jde o trasu, tak lom číslo dvě, kde se pořizuje společná fotka, také tentokrát spolupracoval a nikam se nám neschoval.
Jediný mráček do celé akce nám vnesli lesáci – prevíti odklidili hromadu velmi spolupracujících padlých kmenů, na kterou jsme se těšili, protože byla mykologicky výživná a minulý rok jsme u ní strávili přibližně 45 minut různým určováním, focením různých druhů chorošů atd. No tak bohužel, na jejím místě se zůstal krčit jeden jediný březový kmínek, který mykologickou spolupráci striktně odmítl. Nicméně hlavní šéf a průvodce Dr. Wipler tuto překážku vyřešil elegantně – velmi rychle našel jinou hromadu dřeva s houbami.
Co jsme našli pěkného?
Z jedlých samozřejmě ony šťavnatky pomrazky (Hygrophorus hypothejus), bez nichž by to Pomrazkobraní prostě nešlo. Trochu nás ovšem vyšplouchli divočáci, kteří nás předběhli, minimálně třetinu úrody sežrali a okolí dost nemilým způsobem...no řekněme "zúrodnili". V dobré kondici k jídlu byly penízovky sametonohé (Flammulina velutipes), lišky nálevkovité (Craterellus tubaeformis), líhy klubčité (Lyophyllum fumosum) a, pokud jste ten typ, tak i několik „rosolů“ (hlavně z rodu Exidia). Po celou dobu vycházky jsme hledali i hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus), které patří k oblíbeným zimním druhům. Tady se nám to ovšem trochu zkomplikovalo. Věděli jsme sice, že nejpozději v lomu číslo dvě rostou na jedné osice. Ti prevíti k naší neradosti většinově vyrostly v jeho koruně, ve výšce nějakých 6 – 7 metrů, takže jejich sběr byl poněkud dobrodružný. Nakonec se však povedlo aspoň nějaké ulovit, a to díky mimořádnému nasazení RNDr. Petra Švehláka ze Zlína. Ostatní houby se již k jídlu nehodily buď z důvodu přemrznutí, anebo prostě proto, že jsou apriori nejedlé.
Prosinec je vždy dobrým obdobím k tomu, rozšířit si znalosti lignikolních druhů, což jsme pilně činili po celou dobu vycházky. Jak se můžete přesvědčit při studování seznamu, dřevní druhy tvořily většinu nálezů. Z jedovatých rostla čepičatka pařezová (Galerina triscopa) nebo strmělka středobarvá (Clitocybe metachroa). Oko potěšily i takové „obyčejnosti“ jako pařezník jemný (Panellus mitis), pevník nachový (Chondrostereum purpureum) nebo měkkouš kadeřavý (Plicaturopsis crispa). Největším hitem byl kaziroh ovčí (Onygena corvina), který vyrůstal na lehce zetlelých perech káněte a který jsme zde zatím při společných akcích nikdy nenašli.
Do restaurace u Sv. Magdalény, kde už na nás čekala předsunutá hlídka, jsme se dostali ještě za světla a celou akci jsme zakončili decentní afterparty v podobě pozdního oběda/časné večeře.
Těšíme se na odemykání a přejme si, ať rostou!
Markéta Vlčková






































