Aktuality - článek číslo 844
Naše pravé hřiby
Martin Kříž, 26.1.2013
Boletus reticulatus - hřib dubový, rostoucí v dubohabřině
Foto: Martin Kříž
Boletus edulis - hřib smrkový, rostoucí v dubohabřině
Foto: Martin Kříž
Boletus aereus - hřib bronzový, rostoucí v dubohabřině
Foto: Martin Kříž
Boletus pinophilus - hřib borový, rostoucí v bučině
Foto: Martin Kříž
Pravé neboli bílé hřiby (sekce Boletus rodu Boletus) jsou nepochybně nejznámnějšími a nejoblíbenějšími jedlými houbami. Ačkoli se může zdát, že na tomto tématu není co řešit, ve skutečnosti i v rámci této skupiny hub občas dochází k záměnám. A to jak z důvodu mnohdy velké podobnosti jednotlivých druhů, tak z důvodu zavádějícího nebo překonaného vnitřního členění této skupiny v atlasech. Pojďme si proto stručně shrnout to nejdůležitější: Na našem území rostou čtyři druhy pravých hřibů - smrkový, dubový, borový a bronzový (podrobněji viz níže). V některých zdrojích můžeme narazit i na další druhy, jmenovitě na hřib březový, habrový a hnědofialový; ty však v současnosti nejsou odlišovány. Příčina může být dvojí - buď spadají do variability jednoho ze čtyř u nás rostoucích druhů, anebo jde o mylně vyložený původní popis druhu a nálezy s ním ztotožňované ve skutečnosti opět patří některému ze čtyř známých pravých hřibů. Pokud jde o hřib březový, ten je slučován s hřibem smrkovým, naopak hřib habrový je slučován s hřibem dubovým. Druhová jména po stromech jsou sice rozdílná, avšak to nehraje roli, protože tyto hřiby zdaleka nerostou jen pod stromy, s nimiž jsou svázány jménem (konkrétněji viz níže). Hřib hnědofialový by ve skutečnosti měl být mimoevropský druh, patřící dokonce do jiného rodu - Xanthoconium, a to na základě odlišné barvy výtrusného prachu oproti druhům rodu Boletus, dále podle barevné reakce pokožky klobouku se čpavkem, silného hnilobného pachu ve stáří a některých dalších znaků. Domnělé středoevropské nálezy tohoto druhu představují většinou do fialova vybarvený hřib borový.
Hřib smrkový - Boletus edulis je velmi hojný v jehličnatých i listnatých lesích, kde roste od června do listopadu, v některých letech ještě v prosinci. Dobře snáší chladnější podmínky (počasí, roční dobu i oblasti). Tvoří mykorhizu u nás hlavně se smrky a buky, ale také s duby, břízami, borovicemi a případně i s některými dalšími stromy.
Jeho nejdůležitějším určovacím znakem je charakter pokožky klobouku v mládí - je hladká, nesametová (ale často vrásčitě hrbolkatá), za vlhka až mírně oslizlá a lesklá, v dospělosti nerozpukávající. Pouze za suchého počasí se může jevit zdrsněle, nicméně to jen vlivem jakéhosi přischlého ojínění, nikoli sametovosti.
Hřib dubový - Boletus reticulatus je hojný v listnatých lesích i mimo les (např. na hrázích rybníků), kde roste od května do září, vzácně až do začátku října. Je teplomilný, v pokročilejší části podzimu nefruktifikuje a v horských polohách se najde jen výjimečně. Tvoří mykorhizu hlavně s duby, ale také s buky, habry a lipami, velmi vzácně se však může vyskytnout i v čistých jehličnatých lesích, a to pod smrky a jedlemi (sic!).
Od hřibu smrkového se rozpozná podle sametové pokožky klobouku v mládí, která v průběhu vývoje typicky rozpukává do drobounkých políček, za sucha i do větších výraznějších políček. Staré plodnice však mohou mít klobouk za deště oslizlý, v tomto případě je záměna za hřib smrkový zřejmě nejsnadnější.
Hřib borový - Boletus pinophilus je na rozdíl od prvních dvou dosti vzácný, je zařazený do Červeného seznamu hub ČR v kategorii zranitelný druh. Tvoří mykorhizu nejen s borovicemi, ale i se smrky a buky. Fruktifikuje od května do listopadu. Nepatří mezi teplomilné druhy, roste i ve vyšších polohách.
Jeho hlavním znakem je více či méně červenohnědá barva pokožky klobouku, která bývá vrásčitě hrbolkatá a v mládí bělavě ojíněná, což později zůstává patrné především v prohlubních nerovného povrchu. Zejména ve smrkových lesích může dojít k záměně za hřib smrkový, a naopak některé hřiby smrkové zase mohou šálivě připomínat hřib borový.
Hřib bronzový - Boletus aereus také patří mezi vzácné druhy a stejně jako hřib borový je zařazen do Červeného seznamu hub ČR v kategorii zranitelný druh. Je výrazně teplomilný a v některých nížinných lesích může být i lokálně hojnější. Fruktifikuje od června do října a na rozdíl od předešlých druhů upřednostňuje vztah s jediným stromem - dubem, v literatuře se pak uvádí možná vazba i na buk.
Vyznačuje se typicky tmavou, až černohnědou barvou pokožky klobouku. Potíže často působí rozlišení světleji zbarvených hřibů bronzových od tmavě zbarvených dubáků, jelikož hřiby dubové většinou doprovázejí hřiby bronzové na jejich lokalitách. Hřib bronzový ovšem mohou připomínat dokonce i hřiby smrkové, protože vyrostou-li v listnatém lese na nějakém slunnějším místě, dostatek světla způsobí zbarvení jejich pokožky klobouku velmi syté, někdy skoro černé.
Jak z výše uvedeného vyplývá, někdy ani v této oblíbené skupině hub není možné uplatnit nějaký jednoduchý určovací postup. Ohromně však pomáhá soustavné sledování těchto (i jiných) druhů v terénu a "nakoukání" jejich variability. Pro více informací k tomuto tématu lze doporučit:
- knihu Hřibovité houby autorů J. Šutara, M. Mikšík a V. Janda
- Přehled hub střední Evropy autorů J. Holec, A. Bielich a M. Beran s překrásnými a naprosto výstižnými ilustracemi těchto čtyř druhů na str. 571
- článek J. Borovičky "Znáte pravé hřiby?" v Mykologickém sborníku 3/2007
