Amanita virosa
(Fr.) Bertill. 1866
muchomůrka jízlivá
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Agaricales Čeleď: Amanitaceae Rod: Amanita |
Synonyma
Agaricus virosus
Fr. 1838
Agaricus virosus var. virosus
Fr. 1838
Amanitina virosa
(Fr.) E.-J. Gilbert 1941
Popis
Klobouk je široký 30–100 mm. V mládí je plodnice vejcovitá, klobouk zůstává pak dlouho zvoncovitý, později je až poklicovitý s plochým středovým hrbolem. Povrch klobouku je hladký, většinou holý, v mládí lepkavý, později lesklý, slabě slizký jen za vlhka, má nerýhovaný, dlouho podehnutý okraj, často s visícími zbytky vela. Má bílou barvu, střed klobouku může být v dospělosti narůžovělý nebo krémový.
Lupeny jsou husté, volné, u okraje zaoblené, mají bílou barvu. Prsten je chabý, zplihlý, často potrhaný nebo nekompletní, časem mizející, bílý.
Třeň je štíhlý a křehký, válcovitý, 100–150 x 10–15 mm, často pokroucený, vylomitelný, má vláknitý povrch, pod prstenem s hrubými odstálými šupinami. Na bázi má měkkou kulovitou hlízu obalenou volnou cípatou pochvou, zanořenou hluboko do půdy.
Dužnina je křehká, bílá. Chuť je údajně lahodná, vůně nasládlá, v dospělosti nepříjemně ředkvová nebo po syrových bramborách. Všechny části plodnice se s hydroxidem draselným okamžitě zbarvují žlutě.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy jsou bezbarvé, téměř kulovité, hladké, 7–10 x 8–11 µm velké.
Výskyt
Vyrůstá v červenci až říjnu především v jehličnatých a smíšených lesích, na nevápenatých půdách, v podhorských a horských polohách, vzácněji i pod listnáči (buky, duby).
Poznámky
Je smrtelně jedovatá! Obsahuje falotoxiny (faloidin, falisin, falicidin, faloin) a amatotoxiny (amanitiny, amanin a amanulin). Otrava probíhá stejně jako u muchomůrky zelené (Amanita phalloides), podle které se tento druh otravy nazývá faloidní. Příznaky otravy se projeví po 8–48 hodinách, jsou to prudké bolesti, zvracení a průjmy, po 1–2 dnech nastane relativní uklidnění, pak ale dochází k poruchám až selhání činnosti jater a ledvin. Bez léčení nastává většinou smrt, úspěch léčení závisí na rychlosti zahájení léčby.
Možná záměna
V mládí může být zaměněna za mladé pečárky – ty ale nikdy nemají čistě bílé lupeny! Je podobná dalším smrtelně jedovatým muchomůrkám: muchomůrce jarní (Amanita verna) s hladkým třeněm a slabě rýhovaným prstenem, rostoucí na jaře pod listnáči (s hydroxidem draselným se nezbarvuje žlutě), a bílé varietě muchomůrky zelené (Amanita phalloides var. alba) s radiálně vláknitým kloboukem.
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
![]() |
Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha. |
![]() |
Vlčková M. (2023): Jedovaté houby 1. Muchomůrky způsobující faloidní otravy. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1-4/2023. |
![]() |
Špinar P. (2020): Vzácné houby Táborska. Nakladatelství OSSIS, Tábor. |
![]() |
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice. |
![]() |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
![]() |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
![]() |
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
![]() |
Lommer Z., Zelený L. (2008): Lokalita muchomůrky jízlivé - <em>Amanita virosa</em> (Fr.) Bertill. na Kdyňsku. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1/2008. |
![]() |
Jiří Burel (2002): Jedovaté houby. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2002. |
Nálezy
0071-2023-0104
(02.09.2023, Jihočeský kraj)
0188-2022-0014
(08.09.2022, Jihočeský kraj)
0071-2019-0489
(20.10.2019, Jihočeský kraj)










