Bjerkandera fumosa
(Pers.) P. Karst. 1880
šedopórka zakouřená
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Polyporales Čeleď: Meruliaceae Rod: Bjerkandera |
Synonyma
Bjerkandera fragrans
(Peck) Murrill 1905
Bjerkandera holmiensis
(Fr.) P. Karst. 1889
Bjerkandera pallescens
(Fr.) P. Karst. 1881
Daedalea imberbis
(Bull.) Chevall. 1826
Daedalea saligna
Fr. 1818
Gloeoporus fumosus
(Pers.) Pilát 1937
Grifola fumosa
(Pers.) Zmitr. & Malysheva 2006
Leptoporus fumosus
(Pers.) Pat. 1903
Leptoporus imberbis
(Bull.) Quél. 1888
Polyporus aberrans
Velen. 1925
Polyporus decurrens
Velen. 1922
Polyporus demissus
Berk. 1845
Polyporus emergens
Velen. 1922
Polyporus eminens
Velen. 1922
Polyporus fragrans
Peck 1878
Polyporus fumosus
(Pers.) Fr. 1818
Polyporus hederae
Ade 1911
Polyporus imberbis
(Bull.) Fr. 1838
Polyporus pallescens
Fr. 1818
Polyporus robiniae
Velen. 1922
Polyporus salignus
(Fr.) Fr. 1838
Polyporus tyttlianus
Velen. 1922
Tyromyces fumosus
(Pers.) Pouzar 1966
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, polokloboukaté nebo rozlité. Jednotlivé klobouky mohou být uspořádány vedle sebe i střechovitě nad sebou, často vzájemně srůstají.
Klobouk je polokruhovitý, široký 50–150 mm, od substrátu odstávající až 60 mm, poměrně masitý, o tloušťce až 30 mm. Báze bývá často rozlitá. Horní sterilní povrch klobouku je nejprve světle krémová, sametová, později okrová, okrově hnědá, šedohnědá, někdy nevýrazně pásovaná, olysávající. Okraj je často zvlněný, růstová zóna zůstává bílá.
Rourky jsou až 4 mm vysoké, bělavé až šedookrové. Póry jsou spíše husté (2–4 / mm), zprvu bělavé, oinakz šedivějící, okrouhlé nebo nepravidelně mnohoúhelníkové.
Třeň chybí.
Dužnina je tuhá, tmavší než rourky, od rourek ji odděluje tenká tmavá vrstva. Vůně je lehce nasládlá (anýzová).
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou eliptické až mírně válcovité, 4–6,5 x 2,5–3,5 µm.
Výskyt
Roste roztroušeně na tlejících kmenech a větvích listnatých stromů, především vrb a topolů, ale i jasanů, jírovců nebo javorů. Plodnice lze najít celoročně, ve vegetativním stavu se objevují nejvíce od května do listopadu.
Způsobuje bílou hnilobu dřeva.
Možná záměna
Šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta) vytváří tenčí klobouky a její dužnina je naopak světlejší než rourky. Má menší (hustší) póry.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Vampola P., Charvátová E. (2021): Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
Nálezy
0071-2026-0045
(29.08.2026, Středočeský kraj)
0066-2023-0350
(01.11.2023, Praha)
0066-2018-0147
(14.10.2018, Praha)
0066-2012-0157
(10.11.2012, Středočeský kraj)
