Clavaria argillacea

Clavaria argillacea Fr. 1821

kyjanka hlínová

Systematika

Synonyma

Clavaria flavipes Pers. 1794
Clavaria gracillima Peck 1876
Clavaria pallescens Peck 1910
Geoglossum argillaceum (Pers.) Fr. 1818

Popis

Plodnice vyrůstají obvykle ve skupinách nebo trsech. Jednotlivé plodnice jsou válcovité nebo štíhle kyjovité, v dospělosti obvykle duté, 10–90 x 2–8 mm, někdy zploštělé s podélnou rýhou, na vrcholu zaoblené, vzácně větvené, žluté nebo krémové, později zelenavě šedé. Na bázi mají do 15 mm dlouhý, obvykle o něco sytěji zbarvený třeň. Některé plodnice připomínají mladý kyj (Clavariadelphus).

Dužnina je nažloutlá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické až válcovité, 9–11 x 4,5–6 µm, hladké, bezbarvé. Bazidie jsou 4výtrusé, s bazální přezkou. Cystidy chybí.

Výskyt

Roste vzácně, od července do listopadu, na chudých, spíše kyselých, často písčitých půdách, například na loukách, na vřesovištích, ale také (Clavaria argillacea var. sphagnicola) v rašeliníku.

Možná záměna

Kyjanka nažloutlá (Clavaria amoenoides) roste v trávě a v mechu na nehnojených trávnících a má menší výtrusy. Její plodnice jsou na vrcholu spíše tupě zahrocené.

Kyjanka slámožlutá (Clavaria straminea) má žluté plodnice, žlutohnědý třeň a téměř kulovité výtrusy (6–8 µm). Roste vzácně na bohatších půdách.

Kyjanka rašelinná (Clavaria sphagnicola) má žluté plodnice dlouhé 90–110 mm, výtrusy 9–11,5 x 5,5–7 µm. Roste v rašeliništích.

Kyjanka špičatá (Clavaria acuta) vyrůstá spíše jednotlivě nebo v malých skupinách, jen vzácně v menších trsech.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0071-2019-0496 (18.10.2019, Jihočeský kraj)