Echinoderma echinaceum

Echinoderma echinaceum (J.E. Lange) Bon 1991

bedla oježená

Systematika

Synonyma

Echinoderma echinacea (J.E. Lange) Bon 1991
Lepiota echinacea (J.E. Lange) Bon 1991

Popis

Klobouk je široký 20–50 mm, nejprve polokulovitý, brzy ploše sklenutý s oblým okrajem. Pokožka klobouku je bělavá, někdy narůžovělá, hustě pokrytá cca 1 mm vysokými, narezavěle hnědými bradavkami, které lze z povrchu klobouku setřít. Okraj klobouku je v mládí ověšen bílými vatovitými zbytky závoje.

Lupeny jsou husté, proložené četnými lupénky, krémové, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, 20–50 x 3–9 mm, již v mládí dutý, pod kloboukem bělavý, pod pomíjející bílou vatovitou prstenitou zónou zbarvený podobně jako klobouk a pokrytý hnědými až rezavě hnědými šupinkami.

Dužnina je bílá až bělavá. Vůně je nepříjemná, podle Candusso a Lanzoni (1990) může připomínat vůni bedly hřebenité (Lepiota cristata).

Výtrusy jsou drobné, eliptické, 3,5–5,5 x 2,5–3 µm, dextrinoidní.

Cheilocystidy jsou dle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) vzácné, dle Candusso a Lanzoni (1990) chybí. Pleurocystidy pravděpodobně chybí.

Výskyt

Roste roztroušeně, od srpna do října, většinou na bohatých humózních půdách v lesích, parcích, apod.

Možná záměna

Bedla ostrošupinná (Echinoderma asperum) má na třeni dobře vyvinutý prsten a výrazně delší výtrusy.

Bedla štětinkatá (Lepiota echinella) má cheilocystidy a o něco větší výtrusy.

Kuchyňské využití

Není zjištěno. Jedná se o drobné plodnice, které nelákají k experimentálnímu ochutnání. Může být i mírně jedovatá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1
	M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia

Nálezy

  0066-2019-0155 (22.09.2019, Středočeský kraj)