Echinoderma echinaceum
(J.E. Lange) Bon 1991
bedla oježená
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Agaricales Čeleď: Agaricaceae Rod: Echinoderma |
Synonyma
Echinoderma echinacea
(J.E. Lange) Bon 1991
Lepiota echinacea
(J.E. Lange) Bon 1991
Popis
Klobouk je široký 20–50 mm, nejprve polokulovitý, brzy ploše sklenutý s oblým okrajem. Pokožka klobouku je bělavá, někdy narůžovělá, hustě pokrytá cca 1 mm vysokými, narezavěle hnědými bradavkami, které lze z povrchu klobouku setřít. Okraj klobouku je v mládí ověšen bílými vatovitými zbytky závoje.
Lupeny jsou husté, proložené četnými lupénky, krémové, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 20–50 x 3–9 mm, již v mládí dutý, pod kloboukem bělavý, pod pomíjející bílou vatovitou prstenitou zónou zbarvený podobně jako klobouk a pokrytý hnědými až rezavě hnědými šupinkami.
Dužnina je bílá až bělavá. Vůně je nepříjemná, podle Candusso a Lanzoni (1990) může připomínat vůni bedly hřebenité (Lepiota cristata).
Výtrusy jsou drobné, eliptické, 3,5–5,5 x 2,5–3 µm, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou dle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) vzácné, dle Candusso a Lanzoni (1990) chybí. Pleurocystidy pravděpodobně chybí.
Výskyt
Roste roztroušeně, od srpna do října, většinou na bohatých humózních půdách v lesích, parcích, apod.
Možná záměna
Bedla ostrošupinná (Echinoderma asperum) má na třeni dobře vyvinutý prsten a výrazně delší výtrusy.
Bedla štětinkatá (Lepiota echinella) má cheilocystidy a o něco větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Není zjištěno. Jedná se o drobné plodnice, které nelákají k experimentálnímu ochutnání. Může být i mírně jedovatá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia |
Nálezy
0066-2019-0155
(22.09.2019, Středočeský kraj)
