Gyroporus cyanescens (Bull.) Quél. 1886
hřib siný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Gyroporaceae Gyroporus |
Popis
Klobouk je u mladých plodnic polokulovitý, posléze vyklenutý, poduškovitý, u starších plodnic až plochý a zprohýbaný, někdy s okraji přizvednutými vzhůru. V průměru měří 40–150 mm. Jeho povrch je vláknitě plstnatý, stářím olysávající, hrubě hrbolatý, někdy, obzvláště na okrajích, rozpukaný. Zbarven je bledě, krémově, plavě žlutě až mdle žemlově či hnědožlutě, místy se sytějšími skvrnami.
Rourky jsou bělavé, až 10 mm vysoké, u třeně volné. Jejich póry jsou bělavé, stářím poněkud žloutnoucí a nabývající rezavých skvrn; otlačením se zbarvují sytě modře.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, k bázi se rozšiřující, barevně podobný povrchu klobouku, poblíž připojení ke klobouku však světlejší. Uvnitř třeně se nacházejí nad sebou umístěné trhliny či dutiny v dužnině, někdy propojené.
Dužnina je bělavá, poněkud vatovitá, na řezu či při poranění intensivně se zbarvující do azurově či indigově modré. Chuti a vůně nenápadné.
Výtrusný prach je nažloutlý.
Výtrusy jsou elipsoidní, hladké, 8–10 x 4–5 µm velké.
Výskyt
Hřib siný roste zejména na kyselých půdách v borech a bučinách, nepříliš hojně. Vyskytuje se od července do října.
Možná záměna
Pro své bledé zbarvení, sklípkatě dutý třeň a výrazné modrání snadno určitelný druh.
Blízce příbuzný hřib kaštanový (Gyroporus castaneus) se jasně odlišuje sytě hnědým kloboukem i třeněm a barevně neměnnou dužninou.
Kuchyňské využití
Jedlý, avšak pro řídký výskyt a nevýrazné chuťové kvality nemá jeho sběr valného významu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0188-2018-0009 (28.07.2018, Jihočeský kraj)
