Hydnotrya tulasnei (Berk.) Berk. & Broome 1846
oříškovec Tulasneův
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Discinaceae Hydnotrya |
Synonyma
Hydnobolites carneus Corda
Hydnobolites tulasnei Berk.
Hydnotrya carnea (Corda) Zobel 1854
Octaviania carnea Corda 1854
Rhizopogon carneus Corda 1854
Rhizopogon tulasnei Corda 1854
Stručný popis
Plodnice jsou nepravidelně (laločnatě) hlízovité, široké 20–50 (80) mm, s rýhovanou, okrově hnědou až červenohnědou, pokožkou. Na řezu je plodnice protkaná poměrně hustou sítí úzkých labyrintických dutin s bělavou výtrusorodou vrstvou. Některé z dutin ústí na povrch a touto cestou jsou uvolňovány výtrusy. Vůně je popisovaná jako ovocná nebo kořenitá, chuť po tepelné úpravě podle Hagara (2014) připomíná vařený květák.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou kulovité, tlustostěnné, o průměru 22–32 µm (bez ornamentiky), s 3–7 µm vysokými polokulovitými bradavkami. Ve vřecku jsou uspořádané ve dvou řadách.
Výskyt
Roste od června do října, spíše vzácně, především pod listnáči (buk, dub, habr), někdy ale i pod jehličnany, obvykle ve skupinách. Mykorhizní druh. Plodnice se vyvíjejí bezprostředně pod povrchem půdy nebo opadu, někdy částečně vyčnívají nad povrch.
Možná záměna
Charakteristickým znakem jsou poměrně velké plodnice, na řezu jen s úzkými komůrkami. Pro rozlišení druhů rodu Hydnotrya je důležitá i velikost výtrusů.
Oříškovec Bailův (Hydnotria bailii) vytváří menší plodnice s válcovitými výtrusy v jedné řadě a patrně roste výhradně pod smrky.
Oříškovec Michaelův (Hydnotrya michaelis) v dospělosti voní po česneku.
Kuchyňské využití
Podle Antonín (2006) a Hagara (2014) je jedlý, podle Holec a kol. (2012) nejedlý.
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
