Hygrophorus nemoreus

Hygrophorus nemoreus (Pers.) Fr. 1838

šťavnatka hajní

Systematika

Popis

Klobouk je široký 20–100 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, často se širokým hrbolkem nebo v dospělosti prohloubený. Pokožka klobouku je suchá, matná, žlutooranžová, při okraji světlejší. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, později rovný a ostrý, případně zvednutý směrem vzhůru.

Lupeny jsou řídké, s hojnými lupénky, krémové, na třeň krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 30–100 x 5–15 mm, na bázi často zúžený, bílý, krémový, světle žlutooranžový (světlejší než klobouk), suchý, vláknitý.

Dužnina je bělavá až (pod pokožkou klobouku) světle žlutooranžová. Vůně je moučná, příjemná. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, někdy až široce válcovité, 5,5–8 x 3,5–5 µm, hladké, průsvitné.

Výskyt

Roste od září do listopadu, roztroušeně, v listnatých a smíšených lesích, především pod duby, ale i pod buky, habry nebo lískami. Na téže lokalitě dokáže růst i desítky let.

Možná záměna

Velmi podobná je voskovka luční (Cuphophyllus pratensis), která však roste většinou na loukách, má sytěji zbarvené plodnice, oranžové lupeny a její dužnina nevoní moučně.

Drobnější a vzácná šťavnatka žíhaná (Hygrocybe arbustivus) je dle Holec a kol. (2012) bledší, má trochu slizký klobouk a nevoní moučně. Roste pod duby na vápnitých půdách.

Kuchyňské využití

Je jedlá a docela chutná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Gerault A. (2005): Tricholomatales, version 2.1

Nálezy

  0066-2019-0143 (09.09.2019, Zlínský kraj)