Hygrophorus nemoreus (Pers.) Fr. 1838
šťavnatka hajní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Hygrophoraceae Hygrophorus |
Popis
Klobouk je široký 20–100 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, často se širokým hrbolkem nebo v dospělosti prohloubený. Pokožka klobouku je suchá, matná, žlutooranžová, při okraji světlejší. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, později rovný a ostrý, případně zvednutý směrem vzhůru.
Lupeny jsou řídké, s hojnými lupénky, krémové, na třeň krátce sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–100 x 5–15 mm, na bázi často zúžený, bílý, krémový, světle žlutooranžový (světlejší než klobouk), suchý, vláknitý.
Dužnina je bělavá až (pod pokožkou klobouku) světle žlutooranžová. Vůně je moučná, příjemná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, někdy až široce válcovité, 5,5–8 x 3,5–5 µm, hladké, průsvitné.
 |
Výskyt
Roste od září do listopadu, roztroušeně, v listnatých a smíšených lesích, především pod duby, ale i pod buky, habry nebo lískami. Na téže lokalitě dokáže růst i desítky let.
Možná záměna
Velmi podobná je voskovka luční (Cuphophyllus pratensis), která však roste většinou na loukách, má sytěji zbarvené plodnice, oranžové lupeny a její dužnina nevoní moučně.
Drobnější a vzácná šťavnatka žíhaná (Hygrocybe arbustivus) je dle Holec a kol. (2012) bledší, má trochu slizký klobouk a nevoní moučně. Roste pod duby na vápnitých půdách.
Kuchyňské využití
Je jedlá a docela chutná.
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Tricholomatales, version 2.1 |
Nálezy
0066-2019-0143 (09.09.2019, Zlínský kraj)
