Hymenogaster luteus Vittad. 1831
hlíza žlutá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Strophariaceae Hymenogaster |
Synonyma
Oogaster berkeleyanus Corda 1854
Protoglossum luteum Massee 1891
Tuber berkeleyanum Tul. & C. Tul. 1851
Stručný popis
Plodnice se vytvářejí mělce pod povrchem půdy nebo opadu. Jsou nepravidelně hlízovité, ± hrbolaté, velké 10–20 mm, na bázi často s provazci mycelia (rhizomorfami). Okrovka je nejprve bílá, plstnatá, později žlutookrová, ve stáří reznoucí, hladká. Teřich je tvořen drobnými stlačenými komůrkami, v mládí je bílý, hymeniální vrstva se později uvolněnými výtrusy zbarvuje zářivě (citronově) žlutě až žlutookrově, ve stáří hnědne. Vůně je nevýrazná nebo častěji příjemně nasládlá (ovocná, banánová).
Výtrusy jsou oble vřetenovité, 20–23 x 8–10 µm, tlustostěnné, obvykle s velkou centrální kapkou, s pozůstatkem stopečky. Někdy se vyskytují také trojhranné výtrusy.
Výskyt
Roste od května do prosince v listnatých a smíšených lesích, podle Hagara (2014) nejčastěji pod habry, občas pod duby a lískami, někdy i pod jehličnany. Mykorhizní druh.
Možná záměna
Pro rozlišení druhů rodu Hymenogaster jsou důležité zejména výtrusy, hlízu žlutou lze však často určit i bez mikroskopie. Charakteristickými znaky jsou bílá okrovka a žlutě zbarvený teřich tvořený drobnými stlačenými komůrkami.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Valda S. (2011): Příspěvek k poznání našich podzemních hub II. část: Basidiomycota. |
