Hypholoma (Fr.) P. Kumm. 1871
třepenitka
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Strophariaceae |
Popis
Plodnice třepenitek (Hypholoma) jsou kloboukaté, malé, střední až velké. Klobouk je zbarven žlutě, oranžově, červeně nebo hnědě, někdy s olivovými odstíny. Je hladký, hygrofánní, v mládí na okraji se zbytky vela. Lupeny jsou nejprve bělavé, světle šedé nebo nažloutlé, v dospělosti šedé, hnědé, hnědoolivové nebo téměř fialově černé. Třeň je válcovitý, někdy s vláknitým prstenem, případně zdobený vláknitými nebo vláknitě šupinkatými pomíjivými zbytky vela, spíše tenký, zprvu pod kloboukem bělavý, světle žlutý nebo okrový, směrem k bázi hnědnoucí, nakonec často rezavě hnědý. Dužnina bývá zbarvena jako plodnice. Vůně je u většiny druhů nevýrazná, jindy však intenzívní a nepříjemná. Chuť je mírná, nahořklá nebo až odporně hořká. Výtrusný prach je šedohnědý, fialově hnědý až téměř černý.
Výtrusy obvykle tlustostěnné, s klíčním pórem. Velikost výtrusů je dosti proměnlivá, u drobnějších druhů je důležitým určovacím znakem. Na lupenech se vyskytují cheilocystidy a chrysocystidy (tenkostěnné buňky výrazně zbarvené žlutou světlolomnou hmotou vylučovanou do velké vakuoly; jejich podíl se s věkem plodnice zvyšuje).
Roste saprotrofně na tlejících zbytcích dřeva, na pařezech, kořenech, opadu, některé druhy patrně na zbytcích mechů. Podle Holec a kol. (2012) najdeme v Evropě asi 16 druhů.
Mezi třepenitkami je jediným jedlým druhem třepentika maková (Hypholoma capnoides), pozor však na záměnu s jedovatou a hořkou třepenitkou svazčitou (Hypholoma fasciculare).
Autorství textů: Karel Tejkal
Druhy
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Hypholoma fasciculare var. pusillum
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
