Hypoxylon howeanum

Hypoxylon howeanum Peck 1872

dřevomor Howeův

Systematika

Synonyma

Hypoxylon coccinellum Sacc. 1913
Hypoxylon coccineum var. microcarpum Bizz. 1885
Hypoxylon daldiniiforme P.M.D. Martin 1969
Hypoxylon howeianum Peck 1872
Hypoxylon multiforme var. australe Cooke 1883
Hypoxylon pulcherrimum Höhn. 1905
Hypoxylon variolosum var. microcarpum (Bizz.) Traverso 1906

Popis

Stomata jsou polokulovitá, oválná až téměř kulovitá, široká 3–12 mm, vysoká 3–8 mm, sousední stromata někdy srůstají, ale nevytváří na substrátu jednolitý povrch. Povrch je v mládí oranžový nebo (cihlově) červený, později hnědnoucí, šedohnědý až černý. Na řezu jsou stromata černá. Pod povrchem se nachází vrstva drobných plodniček (perithecií), jejichž ústí, ze kterého jsou uvolňovány výtrusy, jsou na povrchu stromat někdy nevýrazná.

Roztok KOH se výluhem stromat zbarvuje červenooranžově.

Poměrně často vyrůstají stromata spolu s imperfektní, kořínkům podobnou formou, rozmnožující se nepohlavními konidiemi.

Výtrusný prach je černohnědý až černý.

Výtrusy jsou oválné až vřetenovité, často v podélné ose nesymetrické, 6,5–9 x 3,5–5 ?m, tmavě hnědé, s dlouhou klíční štěrbinou.

Ve vřecku s amyloidním pórem je 8 výtrusů.

Výskyt

Najdeme jej poměrně běžně, celoročně, na kůře tlejících větví listnatých stromů, především habrů, ale i olší, lísek, jasanů, dubů, vrb, osik nebo bříz, jen výjimečně na buku. Mladá, oranžově zbarvená stromata se vyvíjejí nejčastěji na podzim.

Možná záměna

Dřevomor červený (Hypoxylon fragiforme) roste nejčastěji na buku a má větší výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0066-2024-0174 (25.08.2024, Středočeský kraj)
  0066-2022-0216 (22.10.2022, Středočeský kraj)