Lactarius piperatus (L.) Pers. 1797
ryzec peprný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Lactarius |
Synonyma
Agaricus piperatus L. 1753
Lactifluus piperatus (L.) Kuntze 1891
Lactifluus piperatus (L.) Roussel 1806
Popis
Klobouk je široký 60–180 mm, v mládí sklenutý, později vmáčklý až nálevkovitý, s ostrým, mírně podvinutým okrajem. Povrch klobouku je hladký, matný, bělavý, ve stáří s okrovými skvrnami. Za sucha bývá povrch políčkovitě rozpukaný.
Lupeny jsou nízké, velmi husté, vidlené, krátce sbíhající na třeň. V mládí mají bílou barvu, později krémovou, při otlačení se zbarvují žlutohnědě.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 10–30 mm, rovný, nebo se směrem k bázi ztenčuje. Pokožka klobouku je hladká, někdy s vroubky nebo jamkami, bílá až bělavá, někdy se žlutavými skvrnami.
Dužnina je tvrdá, křehká, má bílou barvu, později slabě nažloutlou, vůně je nenápadná, chuť palčivá. Mléko je silně palčivé, bílé, na vzduchu barvu nemění, při zaschnutí vytváří na lupenech žlutavé skvrny.
Výtrusný prach je bělavý
Výtrusy jsou elipsoidní, 6,5–9,5 x 5–7,5 µm, s nízkými bradavkami. Jemná neúplná síťka je někdy v optickém mikroskopu jen obtížně pozorovatelná.
 |
Výskyt
Vyrůstá dosti hojně v červnu až září, především ve smíšených nebo listnatých lesích, pod duby, buky a habry. Objevuje se ve skupinách i jednotlivě.
Možná záměna
Podobný je ryzec plstnatý (Lactarius vellereus) s řidšími lupeny a plstnatým povrchem, je nejedlý. Ryzec zelenající (Lactarius glaucescens) má na otlačených místech zelenavé skvrny a zasychající mléko se barví do šedozelena. Podobná je i holubinka bílá (Russula delica), která neroní mléko a není palčivá.
Kuchyňské využití
Je často uváděn jako nejedlý, ale podle některých autorů jsou mladé plodnice jedlé, opečením nebo grilováním ztrácejí palčivost. Někde se také používá sušený jako koření.
 |
 |
 |
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Borovička J. (2008): Čtyři bílé ryzce. |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání |
|
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
|
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2022-0117 (16.07.2022, Plzeňský kraj)
0071-2021-0076 (16.07.2021, Středočeský kraj)
0071-2019-0093 (20.07.2019, Plzeňský kraj)
