Lactarius sanguifluus (Paulet) Fr. 1838
ryzec krvomléčný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Lactarius |
Stručný popis
Klobouk 50–100 mm, vyklenutý s podvinutým okrajem, ve středu mírně vmáčklý, pozdějí až nálevkovitý. Pokožka hladká nebo mírně lepkavá, za sucha stříbřitě lesklá, někdy jen nevýrazně pásovaná, lososově oranžová s vínovými odstíny a nepravidelnými nazelenalými skvrnami. Lupeny připojené až mírně sbíhavé, někdy u třeně větvené, vínové, šedovínové. Třeň 30–70 x 10–25 mm, válcovitý nebo směrem k bázi zúžený, hladký, šedooranžový až vínově šedý, ďubkatý, v dospělosti dutý. Dužnina spíše křehká, nažloutlá, při poranění oranžová až cihlově červená, chuť mírná nebo kořeněná, někdy mírně nahořklá, vůně příjemná. Mléko vínové, vínově červené, hnědočervené, na chuť mírné. Výtrusný prach krémový. Roste vzácně pod borovicemi na vápnitých půdách. Srpen až říjen.
Možná záměna
Ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus) má mléko zpočátku zřetelně oranžové, teprve po několika minutách tmavnoucí.
 |
 |
Autorství obrázků: Vavřinec Klener
Literatura
 |
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
|
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava |
