Leccinum aurantiacum
(Bull.) Gray 1821
křemenáč krvavý
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Boletales Čeleď: Boletaceae Rod: Leccinum |
Synonyma
Boletus aurantiacus
Bull. 1785
Krombholzia aurantiaca
(Bull.) E.-J. Gilbert 1931
Krombholziella aurantiaca
(Bull.) Maire 1937
Leccinum populinum
M. Korhonen 1995
Leccinum quercinum
auct.
Leccinum salicola
Watling 1971
Trachypus aurantiacus
(Bull.) Romagn. 1939
Popis
Klobouk je 40–150 mm široký, v mládí téměř kulovitý, přesahující pokožkou připojený ke třeni, později polokulovitý, sklenutý až téměř (poduškovitě) plochý, jemně plstnatý, cihlově červený. Pokožka je v mládí jemně plstnatá, později olysávající, jen za vlhka mírně lepkavá.
Rourky jsou nejprve bělavé až smetanové, později našedlé. Póry jsou v mládí tmavší, okrové až hnědé, později vybledají, po otlačení růžovějící, pak tmavnoucí.
Třeň je téměř válcovitý, 60–200 x 15–40 mm, směrem ke klobouku obvykle mírně zúžený, ve spodní části narezlý nebo nahnědlý, od mládí pokrytý rezavými, červenohnědými, ve stáří až tmavohnědými šupinami, na bázi někdy modrozeleně skvrnatý.
Dužnina je bělavá, na řezu v klobouku načervenalá a postupně šedne, v dolní části třeně se zbarvuje modrozeleně. V mládí je pevná, v dospělosti v klobouku měkká, ve třeni vláknitá. Chuť i vůně jsou mírné, houbové, příjemné.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou oble vřetenovité, 12–18 x 3–5 mm, hladké.
Výskyt
Roste od července do října, roztroušeně, místy hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, především pod osikami a jinými topoly, ale také pod duby a výjimečně pod jinými listnatými stromy (bříza), v lese i mimo les.
Možná záměna
Dosti podobný je křemenáč osikový (Leccinum rufum), který má v mládí šupiny na třeni bělavé, teprve později tmavnoucí. Roste na podobných stanovištích, někdy společně s křemenáčem krvavým.
Křemenáč březový (Leccinum versipelle) má od mládí na třeni výrazné černé šupiny, roste pod břízami.
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) má v mládí šedé póry a roste především ve smrkových lesích.
Kuchyňské využití
Křemenáč krvavý je podobně jako ostatní křemenáče a kozáci oblíbenou a hojně sbíranou jedlou houbou.
Poznámky k systematice
V názvosloví kolem křemenáče osikového, křemenáče krvavého a křemenáče dubového byl v minulosti docela chaos. Zde považujeme křemenáče krvavého a křemenáče dubového za jediný druh – křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) – a k němu zařazujeme i varianty dříve křemenáče osikového s hnědě nebo červeně šupinatými třeni mladých plodnic. Křemenáč osikový (Leccinum rufum) má vždy v mládí třeň bílý, s bílými, až dospíváním tmavnoucími šupinami.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Literatura
![]() |
Janda V., Kříž M., Rejsek J. (2018): Společenstva hřibovitých hub České republiky. I. Polabské společenstvo teplomilných hřibovitých hub. Česká vědecká společnost pro mykologii. Mykologické listy č. 140. |
![]() |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
![]() |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
![]() |
Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Academia, Praha |
Nálezy
0066-2021-0211
(03.09.2021, Plzeňský kraj)
0071-2020-0172
(29.08.2020, Plzeňský kraj)
0071-2020-0139
(03.08.2020, Plzeňský kraj)
0071-2018-0075
(02.10.2018, Jihočeský kraj)









