Leucocybe connata (Schumach.) Vizzini, P. Alvarado, G. Moreno & Consiglio 2015
strmělka srostlá
Systematika
Synonyma
Clitocybe connata (Schumach.) Gillet 1874
Leucocybe connata (Schumach.) Vizzini, P. Alvarado, G. Moreno & Consiglio 2015
Lyophyllum connatum (Schumach.) Singer 1939
Popis
Plodnice jsou kloboukaté, rostoucí v početných trsech.
Klobouk je u mladých plodnic polokulovitý, posléze víceméně ploše vyklenutý, plochý, někdy i vmáčklý, o průměru 20–100 mm. Povrch je bělavý až světle vodnatě šedý, hladký, občas nevýrazně našedle skvrnitý.
Lupeny jsou přirostlé ke třeni či nepatrně sbíhavé, bílé až krémově.
Třeň je válcovitý, poměrně dlouhý (50–100 mm), na bázi srůstá s třeni ostatních plodnic rostoucích v trsu. Jeho barva je bílá.
Dužnina je průsvitně bělavá, chrupavčitá, s nakyslou vůní a chutí.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptického tvaru, o velikosti 5–8 x 2–4,5 µm.
 |
Výskyt
Vyskytuje se v létě a na podzim místy hojně v listnatých, popř. i jehličnatých porostech, zahradách, na rumištích a pod., zejména na úživných, dusíkem bohatých stanovištích.
Možná záměna
Líha srostlá se podobá zejména některým jedovatým, bíle zbarveným strmělkám, např. strmělce listomilné (Clitocybe phyllophila).
V úvahu připadá i záměna s jedlou mechovkou obecnou (Clitopilus prunulus) jež zpravidla neroste trsnatě a jejíž lupeny v době zralosti nabývají narůžovělého nádechu.
Kuchyňské využití
Líha srostlá bývala dlouho ceněna jako jedlá houba (ostatně byla ještě v nedávné době uvedena v českém seznamu hub určených pro prodej), v současnosti je však podezřelou z karcinogenity, neboť obsahuje látky s mutagenními účinky. V žádném případě proto nemůže být doporučována k jídlu.
 |
 |
 |
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Vavřinec Klener
Poznámky k systematice
Podle MycoBank je Lyophyllum connatum (Schumach.) Singer 1939 synonymem pro Clitocybe connata (Schumach.) Gillet 1874.
Podle Holec a kol. (2012) česky strmělka srostlá.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0066-2018-0096 (16.09.2018, Plzeňský kraj)
