Leucocybe connata

Myko atlas - Leucocybe connata

Leucocybe connata (Schumach.) Vizzini, P. Alvarado, G. Moreno & Consiglio 2015

strmělka srostlá

Systematika

Synonyma

Clitocybe connata (Schumach.) Gillet 1874
Leucocybe connata (Schumach.) Vizzini, P. Alvarado, G. Moreno & Consiglio 2015
Lyophyllum connatum (Schumach.) Singer 1939

Popis

Plodnice jsou kloboukaté, rostoucí v početných trsech.

Klobouk je u mladých plodnic polokulovitý, posléze víceméně ploše vyklenutý, plochý, někdy i vmáčklý, o průměru 20–100 mm. Povrch je bělavý až světle vodnatě šedý, hladký, občas nevýrazně našedle skvrnitý.

Lupeny jsou přirostlé ke třeni či nepatrně sbíhavé, bílé až krémově.

Třeň je válcovitý, poměrně dlouhý (50–100 mm), na bázi srůstá s třeni ostatních plodnic rostoucích v trsu. Jeho barva je bílá.

Dužnina je průsvitně bělavá, chrupavčitá, s nakyslou vůní a chutí.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptického tvaru, o velikosti 5–8 x 2–4,5 µm.

Výskyt

Vyskytuje se v létě a na podzim místy hojně v listnatých, popř. i jehličnatých porostech, zahradách, na rumištích a pod., zejména na úživných, dusíkem bohatých stanovištích.

Možná záměna

Líha srostlá se podobá zejména některým jedovatým, bíle zbarveným strmělkám, např. strmělce listomilné (Clitocybe phyllophila).

V úvahu připadá i záměna s jedlou mechovkou obecnou (Clitopilus prunulus) jež zpravidla neroste trsnatě a jejíž lupeny v době zralosti nabývají narůžovělého nádechu.

Kuchyňské využití

Líha srostlá bývala dlouho ceněna jako jedlá houba (ostatně byla ještě v nedávné době uvedena v českém seznamu hub určených pro prodej), v současnosti je však podezřelou z karcinogenity, neboť obsahuje látky s mutagenními účinky. V žádném případě proto nemůže být doporučována k jídlu.

Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Vavřinec Klener

Poznámky k systematice

Podle MycoBank je Lyophyllum connatum (Schumach.) Singer 1939 synonymem pro Clitocybe connata (Schumach.) Gillet 1874.

Podle Holec a kol. (2012) česky strmělka srostlá.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin