Meripilus giganteus (Pers.) P. Karst. 1882
vějířovec obrovský
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Polyporales Meripilaceae Meripilus |
Popis
Plodnice jsou jednoleté, ze společné báze poměrně rychle vyrůstají jednotlivé klobouky. Trs může dosahovat průměru až kolem jednoho metru a výsledné hmotnosti několika desítek kg. Houba dozrává během měsíce, pak černá, ale zbytky plodnic jsou pozorovatelné dlouho do zimy.
Klobouk je široký 100–200 (500) mm, v mládí je tupě kyjovitý, později se rozvíjí do šířky a současně se ztenčuje, zvláště na okraji. Povrch je sametově žlutohnědý, později zrnitý až hnědě šupinatý, soustředně pásovaný.
Rourky jsou 4–10 mm dlouhé, bělavé až krémové. Póry jsou velmi drobné, s hustotou 3–5/mm, zprvu bělavé, později krémově žluté, světlejší než povrch klobouků.
Třeň je redukovaný, postranní, často chybí.
Dužnina je v mládí bělavá, ale i při letmém poranění rychle černá. Vůně je příjemná, chuť trochu nakyslá.
Výtrusný prach je bílý nebo nažloutlý.
Výtrusy jsou široce elipsoidní až téměř kulaté, 5,5–6,5 x 4,5–5,5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste celkem hojně od července do září, na kořenech, u báze kmene či u pařezů listnatých stromů, zejména buků, dubů, lip, javorů, vzácně i jehličnanů. Roste saprotrofně na tlejícím mrtvém dřevě, na živých stromech jej najdeme jen výjimečně.
Možná záměna
Trsnatec lupenitý (Grifola frondosa) vytváří podobně bohaté trsy klobouků. Roste nějčastěji na dubu a jeho dužnina při poranění nečerná.
Bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica) roste vzácně ve vyšších polohách na jehličnanech. Má při poranění neměnnou palčivou dužninu a amyloidní, výrazně ornamentované výtrusy.
Kuchyňské využití
V mládí, kdy dužnina při krájení téměř neklade odpor, je jedlý, ale vyžaduje speciální úpravu. Při sběru a transportu je třeba s ním zacházet s nejvyšší opatrností a kuchyňsky zpracovat co nejrychleji po sběru. Při krájení a vaření dužnina černá.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0071-2023-0113 (07.09.2023, Plzeňský kraj)
0071-2022-0200 (01.10.2022, Karlovarský kraj)
0071-2021-0181 (29.08.2021, Plzeňský kraj)
