řasnatka síromléčná

Myko atlas - Peziza succosa

řasnatka síromléčná

Peziza succosa Berk. 1841

Systematika

Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)
Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď: kustřebkovité (Pezizaceae)
Rod: řasnatka (Peziza)

Synonyma

Aleuria succosa (Berk.) Gill. 1879
Galactinia succosa (Berk.) Sacc. 1889
Otidea succosa (Berk.) Thüm. 1879
Paragalactinia succosa (Berk.) Van Vooren 2020
Plicaria succosa (Berk.) Rehm 1894

Popis

Plodnice je miskovitá, ve stáří téměř ploše rozložená, bez třeně středem přisedlá k substrátu, široká 10–60 (80) mm, v dospělosti se zvlněným okrajem. Vnitřní plodná strana (rouško) je hladká, okrová až šedohnědá, někdy s olivovým nádechem. Vnější neplodná strana plodnice je zpravidla světlejší, bělavá, žlutookrová, někdy s nádechem do oranžova, vločkatá až šupinatá.

Dužnina je velmi křehká, při poranění roní sírově žlutou tekutinu. Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 16–22 x 8–12 µm, nepravidelně hrubě bradavčité, obvykle se dvěma velkými kapkami.

Vřecka jsou na vrcholu amyloidní, s osmi výtrusy.

Výskyt

Roste od června do října, roztroušeně, v některých letech dosti hojně, jednotlivě nebo v malých skupinách na holé zemi v lesích pod listnáči, se kterými tvoří mykorhizu.

Možná záměna

Žlutou nebo žloutnoucí tekutinu uvolňuje při poranění několik dalších druhů řasnatek.

Řasnatka zelenomléčná (Peziza succosella) vytváří drobnější plodnice a má ve výtrusech obvykle jen jednu velkou kapku.

Řasnatka Micheliova (Peziza michelii) má rouško v mládí se zřetelně nafialovělými odstíny a užší výtrusy s jemnější ornamentikou.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání