Phellodon confluens

Phellodon confluens (Pers.) Pouzar 1956

lošáček statný

Systematika

Synonyma

Phellodon amicus (Quél.) Banker 1913

Popis

Plodnice jsou poměrně nízké, jen 20–40 mm vysoké, avšak rozložité, kloboukaté. Klobouky většího počtu plodnic obvykle pásovitě, popřípadě schodovitě nad sebou srůstají a vytvářejí tak až několik desítek centimetrů dlouhé shluky; vyskytují se ale i plodnice rostoucí jednotlivě či v menších trsech.

Klobouk je široký 30–60 mm, svrchu sametový, ve středu tmavě kávově šedohnědý, směrem k okrajům však tento tmavý podklad přerůstá bílá až bělavá sametová plsť, zdánlivě připomínající plíseň a mající až ocelově modrošedý nádech, místy tvořící hrudkovité či chomáčkovité nahloučeniny. Okraj klobouku je pak lemován souvislým bílým pásem této plsti, a to i na spodní straně; otlačená místa okraje klobouku jsou světle rezavohnědá. Klobouk je poměrně tenkomasý (dužnina je jen několik mm tlustá), u velmi mladých plodnic ovšem relativně tlustší a plochý až vyklenutý, posléze však víceméně plochý, vmáčklý, někdy až nálevkovitý, nepravidelného tvaru i povrchu s občasnými výrůstky.

Třeň je velmi krátký (do 15 mm), někdy dosti tenký, jindy až několik centimetrů tlustý, šedohnědý, často pokrytý bělavou plstí; zhusta několik třeňů srůstá či přechází v jediný klobouk.

Hymenofor je tvořen hustými, jen 1–2 mm dlouhými ostny šedobílé, popelavě šedé až šedomodré barvy, které sbíhají hluboko na třeň, zdánlivě až téměř k zemi.

Dužnina je hnědavá, nikdy ne černá, jemně pásovaná, značně tuhá, chuti kořenité. Vůně je za čerstva nenápadná, kořenitá, sušením se však stává velice výraznou, připomínající koření Maggi.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 3,2–4,6 x (2,8) 3–4,1 (4,3) µm, ostnité.

Výskyt

Roste dosti vzácně především v teplých listnatých lesích nížin a pahorkatin, náleží k menšině našich lošákovitých hub, která je svým výskytem vázána převážně na listnaté lesy. Tvoří mykorhizu nejčastěji s dubem, ale také s bukem, kaštanovníkem, snad také s břízou, osikou nebo dokonce s borovicí.

Možná záměna

Od potenciálně podobných druhů z rodu lošákovec (Hydnellum) se lošáček statný (Phellodon confluens) vždy liší bílým, nikoli hnědým výtrusným prachem, po zaschnutí intensivní vůní po koření Maggi a obvykle také výrazně trsnatým růstem, který je však přítomen i u některých lošákovců.

Lošáček černý (Phellodon niger) má vždy černou dužninu a je zbarven v mládí šedavě, posléze tmavě šedočerně.

Nejvíce se lošáčku statnému (Phellodon confluens) patrně podobá lošáček tmavý (Phellodon melaleucus), který se odlišuje zejména celkově drobnějším vzrůstem, nápadnějšími zónami na klobouku, nepřítomností výrazně vyvinuté bílé plsti na klobouku a tenkým lysým černým třeněm, někdy poměrně dlouze v zemi zakořeněným a zřetelně odděleným od ostnů.

Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Vavřinec Klener

Literatura

	Klener V. (2015): Lošáček statný - Phellodon confluens na vrchu Čížov v Posázaví.
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Robin C. (2013): Le genre Phellodon P. Karst. en Europe.
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha