Pleurotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm. 1871
hlíva ústřičná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Pleurotaceae Pleurotus |
Synonyma
Crepidopus ostreatus (Jacq.) Gray 1821
Dendrosarcus opuntiae (Lév.) Kuntze 1898
Dendrosarcus ostreatus (Jacq.) Kuntze 1898
Dendrosarcus revolutus (J. Kickx f.) Kuntze 1898
Panellus opuntiae (Durieu & Lév.) Z.S. Bi 1987
Pleurotus columbinus Quél. 1881
Pleurotus opuntiae (Durieu & Lév.) Sacc. 1887
Pleurotus revolutus (J. Kickx f.) Gillet 1876
Pleurotus salignus (Pers.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je obvykle postranní, široký 40–200 mm, vějířovitý (lopatkovitý, jazykovitý), s dlouho podvinutým okrajem, lysý (někdy poprášený bílým výtrusným prachem). Pokožka klobouku je vzácně až bělavá, obvykle světle až tmavě šedá až šedomodrá, ve stáří nebo následkem mrazu hnědnoucí.
Lupeny jsou středně husté, dlouze sbíhavé na třeň, bílé až našedlé.
Třeň je postranní, někdy velmi krátký až chybějící (hranice mezi kloboukem a třeněm kvůli sbíhavým lupenům není přesně určena), bílý nebo bělavý, u báze plstnatě chlupatý, vláknitý.
Dužnina je bílá, tuhá (v třeni výrazně tužší), pružná. Chuť i vůně jsou příjemně houbové.
Výtrusný prach je bílý, světle krémové až šedofialový.
Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité, 7–12 x 3–4,5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od října do prosince, během mírné zimy až do jara, často ve velkých trsech na kmenech či pařezech listnatých stromů (buk, ořešák, topol, lípa, bříza), výjimečně na jehličnanech. Pěstuje se také uměle na substrátu ze slámy, kukuřičných klasů nebo na dřevěných špalcích.
Možná záměna
Hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius) roste od konce jara do podzimu. Má drobnější (tenčí) bělavé plodnice s okrajem klobouku a lupeny náchylnými ke žloutnutí.
Hlíva smrková (Pleurotus abieticola) s tenkými plodnicemi roste jednotlivě nebo v malých trsech na smrku.
Hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae) roste vzácně od jara do podzimu v teplejších oblastech, především v lužních lesích na jilmech a topolech. Lupeny sbíhající na třeň jsou vzájemně propojené (anastomozované) a vytvářejí až síťku.
Hlíva dubová (Pleurotus dryinus) roste jednotlivě nebo v malých trsech. Bělavé plodnice mají nápadně tuhou dužninu, plstnatou pokožku klobouku a v mládí výrazné velum.
Pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina) má na klobouku často olivové odstíny, třeň není bělavý, ale je oranžový a ukončení lupenů je ostře ohraničené (nesbíhají dlouze jako u hlív).
Houžovec bobří Lentinellus castoreus nebo h. medvědí Lentinellus ursinus nemají třeň a lupeny mají na ostří zubaté.
Trepkovitky z okruhu Crepidotus variabilis nemají třeň a mají výtrusný prach a lupeny béžové.
Všechny zmíněné druhy jsou jedlé či nanejvýš nejedlé, záměna hlívy ústřičné za jedovatý druh je velmi nepravděpodobná.
Kuchyňské využití
Výborná jedlá houba cenná růstem v zimním období. Patří mezi léčivé houby, má protirakovinné účinky.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2025-0252 (15.11.2025, Středočeský kraj)
0066-2025-0247 (05.11.2025, Středočeský kraj)
0066-2025-0005 (17.01.2025, Středočeský kraj)
0066-2025-0002 (09.01.2025, Praha)
0071-2024-0179 (27.10.2024, Středočeský kraj)
0071-2024-0003 (04.01.2024, Středočeský kraj)
0066-2023-0001 (04.01.2023, Praha)
0066-2022-0204 (13.10.2022, Středočeský kraj)
0013-2021-0001 (23.01.2021, Praha)
0071-2020-0283 (12.10.2020, Středočeský kraj)
