Pleurotus pulmonarius
(Fr.) Quél. 1872
hlíva plicní
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Agaricales Čeleď: Pleurotaceae Rod: Pleurotus |
Popis
Klobouk je široký 30–120 mm, škeblovitý, vějířovitý nebo lopatkovitý, hladký, lysý, za vlhka lesklý, bělavý, smetanový, v mládí někdy světle šedohnědý. Okraj klobouku je nejprve podvinutý, později ostrý a zvlněný, pozvolna žloutnoucí.
Lupeny jsou středně husté, bělavé, později žloutnoucí, pružné, na třeň dlouze sbíhavé.
Třeň je postranní, 10–50 x 5–15 mm, bílý nebo bělavý, v mládí na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je bělavá, pružná a šťavnatá, později žloutnoucí, tužší.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou eliptické až válcovité, 7,5–11 x 3,5–4,5 µm, průsvitné.
Výskyt
Roste dosti hojně, od května do listopadu, zpravidla v trsech, na oslabených nebo tlejících kmenech, spadlých větvích a pařezech preferenčně listnatých stromů (buk, bříza, habr, vrba aj.), méně hojně na smrku.
Možná záměna
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) roste na podzim a v zimě, tvoří obvykle bohatší trsy o něco vydatnějších plodnic, pokožka klobouku je šedivá, jen vzácně světlejší. Okraj klobouku a lupeny nežloutnou.
Jedovatá hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens) roste na silně rozložených jehličnanech, její plodnice jsou drobné, téměř bílé, nežloutnoucí a postrádají třeně.
Vzácnější hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae) má dlouze sbíhavé, vzájemně příčně pospojované lupeny. Roste v teplejších oblastech, především na dřevě topolů a jilmů.
Trepkovitky, např. trepkovitka měkká (Crepidotus mollis), postrádají třeně a mají hnědý výtrusný prach.
Kuchyňské využití
Hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius) je výborná jedlá houba k všestrannému použití, kvalitou plně srovnatelná s hlívou ústřičnou (Pleurotus ostreatus), jen řízky bývají o něco menší. Roste již koncem jara, kdy je jiných jedlých hub ještě nedostatek. Sbíráme jen mladé šťavnaté plodnice.
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Martin Slavičínský, Karel Tejkal
Literatura
![]() |
Vít A., Socha R. (2019): Naše jedlé houby 16 – Dřevní houby II. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 4/2019. |
![]() |
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice. |
![]() |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
![]() |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
![]() |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
![]() |
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
![]() |
Jan Zavřel (2004): Letní houby II. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2004. |
Nálezy
0066-2026-0063
(20.08.2026, Středočeský kraj)
0066-2026-0026
(03.06.2026, Středočeský kraj)
0071-2025-0020
(05.07.2025, Karlovarský kraj)
0071-2024-0180
(27.10.2024, Středočeský kraj)
0071-2023-0100
(24.08.2023, Královehradecký kraj)
0071-2023-0060
(18.06.2023, Praha)
0066-2022-0128
(06.08.2022, Středočeský kraj)
0071-2022-0107
(06.07.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0077
(21.05.2022, Středočeský kraj)
0071-2021-0042
(18.06.2021, Středočeský kraj)
0013-2020-0039
(20.06.2020, Středočeský kraj)







