Russula albonigra (Krombh.) Fr. 1874
holubinka černobílá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, pevně masitý, sklenutý, později ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený, nejprve bělavý, brzy šedohnědý, nakonec černý. Okraj je dlouho podehnutý, nerýhovaný, v dospělosti někdy zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha matná až sametová, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout jen obtížně u okraje klobouku nebo vůbec.
Lupeny jsou zpočátku spíše husté, později prořídlé, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, někdy zoubkem krátce sbíhavé, s četnými lupénky, nejprve bílé, poraněním a ve stáří černající.
Třeň je obvykle krátký a robustní, válcovitý, případně na bázi zúžený, 30–60 x 15–30 mm, někdy výstřední, dlouho pevný a plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, hladký, nejprve bílý, později od báze šednoucí až černající.
Dužnina je tuhá, bílá, při poranění poměrně rychle šednoucí a postupně černající, výjimečně nejprve narůžovělá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, někdy nepříjemně mentolová, připomínající chuť holubinky sličné (Russula rosea).
Makrochemické reakce: guajak – modrá.
Výtrusný prach je bílý (1a), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/255).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku, jemné spojky však mohou být v optickém mikroskopu obtížně viditelné.
Výskyt
Roste od července do září nehojně v jehličnatých (smrk, borovice, jedle) i listnatých lesích (buk, bříza), upřednostňuje kyselejší písčité půdy.
Možná záměna
Zaměnit ji lze s ostatními holubinkami ze sekce Compactae, důležitými rozlišovacími znaky jsou především hustota lupenů, chuť a červenání dužniny. Pro holubinku černobílou (Russula albonigra) je typické poměrně rychlé šednutí až černání dužniny při poranění, obvykle bez předchozího zrůžovění. Plodnice jsou zbarveny bělavě, šedě až černě, s nevýrazným podílem hnědých odstínů.
Dužnina holubinky černající (Russula nigricans), holubinky hustolisté (Russula densifolia) nebo holubinky palčivolupenné (Russula acrifolia) při poranění nejprve zčervená nebo zrůžoví. Holubinka černající (Russula nigricans) má navíc výrazně řídké a tlusté lupeny a holubinka palčivolupenná (Russula acrifolia) výrazně palčivou dužninu.
Holubinka osmahlá (Russula adusta) má obvykle hnědě zbarvený klobouk.
Kuchyňské využití
Jedlá houba nevalných kvalit, pro vzácnost zasluhující ochranu.
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Compactae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
