Sarcoscypha austriaca (Berk. & Sacc.) Boud. 1907
ohnivec rakouský
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Sarcoscyphaceae Sarcoscypha |
Popis
Plodnice je rozdělena na klobouk a třeň.
Klobouk je široký 20–50 (80) mm, zprvu pohárovitý nebo hluboce miskovitý, později mělce otevřený až ve stáří někdy téměř plochý, s nepravidelně zvlněným a rozpraskaným okrajem. Vnější neplodná strana klobouku je v mládí bělavá, pokrytá jemnou plstí, která ve stáří mizí a povrch nabírá narůžovělou, naoranžovělou, špinavě načervenalou nebo žlutavou barvu. Vnější vrstvička je za čerstva poměrně dobře oddělitelná od dužniny.
Rouško (vnitřní výtrusorodý povrch klobouku) je sytě červené, hladké.
Třeň je poměrně krátký, 5–20 x 3–5 mm, zbarvený podobně jako vnější povrch klobouku.
Dužnina je bílá nebo bělavá. Vůně je nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní nebo válcovité, 20–40 x 10–15 µm, na pólech často uťaté, za čerstva s množstvím kapek rozmístěných v celém objemu výtrusu či u jeho konců.
Plstnatá vnější vrstva klobouku je tvořena zkoucenými vlákny o tloušťce 3–4 µm.
 |
 |
Výskyt
Roste obvykle od února do dubna (za mírné zimy již od Vánoc) na spadaných větvičkách listnatých dřevin. Roztroušeně. Jako substrát je v literatuře (např. Holec a kol. (2012), Fellner (2016)) uváděn buk, habr, javor, olše, vrba nebo akát. Dle našich zkušeností roste také na větvičkách jasanů.
Možná záměna
Při určování ohnivců je velmi důležitá mikroskopie, přičemž se doporučuje mikroskopovat čerstvé plodnice.
Vzácnější ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana) roste výhradně na větvičkách lip a ve výtrusech pozorujeme jen několik málo výrazně větších kapek.
Ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea), se kterým býval ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) dříve hojně zaměňován, má dle Holec a kol. (2012) téměř rovné, krystaly posázené chlupy a výtrusy s několika malými kapkami. Ve střední Evropě je velmi vzácný a v posledních letech nebyl v České republice doložen.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
Nálezy
0066-2024-0044 (07.03.2024, Středočeský kraj)
0013-2024-0004 (10.02.2024, Praha)
0087-2022-0051 (23.04.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0030 (05.02.2022, Středočeský kraj)
0072-2021-0003 (09.03.2021, Praha)
0013-2021-0034 (04.03.2021, Praha)
0072-2021-0002 (28.02.2021, Praha)
0072-2021-0001 (27.02.2021, Středočeský kraj)
0013-2020-0003 (08.03.2020, Praha)
0066-2017-0010 (05.03.2017, Středočeský kraj)
0066-2014-0007 (30.03.2014, Středočeský kraj)
0066-2013-0001 (09.03.2013, Středočeský kraj)
