Tuber rufum Picco 1788
lanýž ryšavý
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Tuberaceae Tuber |
Synonyma
Oogaster rufus (Pollini) Corda 1854
Tuber lucidum Vittad. 1884
Tuber lucidum H. Bonnet 1884
Tuber rutilum R. Hesse 1891
Stručný popis
Plodnice je ± kulovitá až nepravidelně hlízovitá, 10–30 mm v průměru, obvykle skrytá mělce pod povrchem půdy nebo v opadu, někdy vrcholkem vystupující nad úroveň terénu. Pokožka (peridium) je rezavě okrová až (oranžově) hnědá, nakonec tmavohnědá, obvykle s drobnými bradavkami (lupa).
Dužnina je tuhá, nejprve bělavá nebo nažloutlá, později hnědá, na řezu mramorovaná. Vůně je v dospělosti silná, aromatická, lanýžová. Chuť je mírná.
Výtrusy jsou oválné, 20–37 x 15–26 µm, neamyloidní, s 2–3 µm vysokými, hustými ostny. Ve vřecku je 1–4 (6) výtrusů, nejčastěji 3–4.
Výskyt
Roste od dubna do listopadu, obvykle ve skupinách, spíše vzácně (přesto se jedná o nejhojnější lanýž rostoucí v ČR). Najdeme jej v listnatých i jehličnatých lesích, někdy i v parcích. Upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Charakteristický rezavými odstíny peridia a ostnitými výtrusy.
Je velmi variabilní, může se jednat i o komplex více druhů. Viz např. lanýž lesklý (Tuber nitidum).
Lanýž Brochiův (Tuber borchii) má podle Holec a kol. (2012) v dospělosti temně červenohnědý teřich a širší, široce elipsoidní výtrusy (25–40 x 20–35 µm).
Kuchyňské využití
Podle Holec a kol. (2012) je jedlý, podle Hagara (2014) nejedlý.
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
