Samostatné zobrazení článku číslo 200

Úvodní stránka

Aktuality - článek číslo 200

Amanita pantherina - muchomůrka tygrovaná

Radim Dvořák, 3.6.2011

muchomůrka tygrovaná, jedovatá
foto: Jiří Burel

muchomůrka tygrovaná jedlová (var. abietum), jedovatá
foto: Jiří Burel

muchomůrka růžovka, jedlá
mladé plodnice
foto: Radim Dvořák

muchomůrka růžovka, jedlá
pohled na bázi třeně a prsten
foto: Radim Dvořák

muchomůrka růžovka, jedlá
detail rýhování prstenu
foto: Jan Borovička

muchomůrka šedivka, jedlá
foto: Martin Kříž

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) patří mezi houby stopkovýtrusé, do řádu pečárkotvarých (Agaricales). Lze se setkat také s názvem muchomůrka panterová.

Klobouk je v mládí kulovitě uzavřený, později polokulovitý a v dospělosti ploše rozložený, 5-15 cm v průměru, světle až tmavě hnědý s oříškovým tónem, na okraji v dospělosti jemně rýhovaný, rovnoměrně pokrytý bílými plochými bradavkami, které může ovšem smýt déšť. Třeň válcovitý, 1-2 cm v průměru, 5-15 cm vysoký, bílý. V horní třetině až polovině třeně je bílý tenký prsten, který v mládí přirůstá k okraji klobouku, a proto není rýhovaný. Prsten je pomíjivý a může i zcela chybět. Na bázi (spodku) třeně je hlízovitá obřízlá bílá pochva, nad ní až k prstenu je třeň vločkatě šupinatý či opásaný. Lupeny jsou bílé, u třeně volné, mírně břichaté. Dužnina je bílá, na řezu barvu nemění. Vůně i chuť jsou nenápadné, slabě ředkvové. Roste místy hojně zejména v teplejších listnatých lesích, ale i ve smíšených a jehličnatých lesích. V horských polohách pod jehličnany lze nalézt var. abietum, která má tmavý klobouk a je statnější.

Jedovatost a průběh otrav

Muchomůrka tygrovaná je prudce jedovatá, obsahuje stejné toxiny jako muchomůrka červená (kyselinu ibotenovou, muscimol a muskazon), ale ve výrazně větším množství. Toxiny ovlivňují nervový systém. Jsou termostabilní (varem se neničí).

Za půl až jeden a půl hodiny po jídle (Kubička udává až 3 h) se objeví nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce a rozšířené zorničky, stavy únavy a zmatení střídané zvýšenou aktivitou až manickou euforií s halucinacemi, připomínající alkoholové opojení.

Kubička uvádí:

Často se dostavuje stav podobný alkoholovému opojení, otrávený hodně mluví, bez příčiny se směje nebo pláče, bije sám sebe, pobíhá, tyká lékaři i sestře, někdy jim hrubě, až sprostě nedává. Inzultovaný lékař zapsal jednou do chorobopisu, že pacient se choval jako "vzrušený primitiv".

Postiženého je nutné převézt k lékaři. Nedoporučuje se vyvolávat zvracení. Léčba je symptomatická, tlumí se projevy psychomotorického neklidu, aby si pacient neublížil. Prognóza je dobrá, většina otrav končí druhý den bez následků. V žádném případě nesmí být podán atropin, který je protijedem muskarinu, zatímco účinek jedů muchomůrky tygrované spíše zvyšuje.

Pokud otrávený požil vedle hub i alkohol, je nutné o tom informovat lékaře, jinak hrozí záměna otravy s příznaky opilosti. Možnost chybné diagnózy otrav muchomůrkou tygrovanou a červenou záměnou za alkoholové opojení stála (kromě existence hub se skutečným antabusovým efektem jako je např. hnojník inkoustový) pravděpodobně u zrodu často opakované poučky, že houby a alkohol nepatří k sobě.

Záměny za jedlé druhy

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), nazývaná lidově masák, je výborná jedlá houba. Na rozdíl od muchomůrky tygrované má na třeni rýhovaný prsten podobný sukénce, který vyrůstá z vrcholu třeně a v mládí je přitisknutý k lupenům, od nichž získává rýhování. Na bázi je třeň hlízovitě ztluštělý s bradavkami, ale nemá pochvu. Poraněním a na požercích hmyzu dužnina červená, červené či růžové tóny jsou patrné na různých místech i na neporaněné plodnici. Bradavky na povrchu klobouku jsou zašpičatělé, kuželovité až jehlanovité.

Muchomůrka šedivka (Amanita excelsa, syn. A. spissa) je jedlá houba horší kvality. Má stejně utvářený rýhovaný prsten, hlízu na bázi třeně i bradavky na klobouku jako muchomůrka růžovka. Dužnina poraněním barvu nemění nebo jen velmi zvolna slabě hnědne, vůni má zatuchle bramborovou.