Aktuality - článek číslo 2093
Z vycházky do přírodního parku Košíře – Motol
Markéta Vlčková, 12.2.2022
dochvilná menšina na startu
foto: Markéta Vlčková
mykologii bereme vážně
foto: Markéta Vlčková
dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon)
foto: David Dobeš
terčenka popelavá (Mollisia cinerea)
foto: Petr Souček
suspektní chlupáček bělostný
foto: Květa Součková
pavučinovka zlatožlutá (Arachnopeziza aurelia)
foto: Petr Souček
pavučinovka zlatožlutá (Arachnopeziza aurelia)
foto: Květa Součková
vyhlídková věž Cibulka
foto: Markéta Vlčková
spolupracující pařez v cílové rovince
foto: Markéta Vlčková
tak to zdokumentujeme
foto: Filip Zika
jehnědka olšová (Ciboria amentacea)
foto: Petr Souček
chlupatka lysá (Ruzenia spermoides)
foto: Květa Součková
na hledání hub to chce dobře vidět
foto: David Dobeš
společné foto, kde stejně lidi chybí
foto: Lála Rücková
Vycházka za dřevními houbami do Přírodního parku Košíře – Motol odstartovala přesně v 10:00 dne 12.2.2022. Nutno říci, že jsem trochu podcenila za a) dochvilnost účastníků a za b) přesné vyznačení místa srazu na mapce, takže to vypadalo, že nás jde nemnoho no a chvilku trvalo, než jsme se v těch hlubokých lesích všichni našli (po tom se ovšem počet účastníků minimálně ztrojnásobil). Někteří další pak poněkud přecenili schopnost společnosti České dráhy dopravit je z místa A do místa B (a nikoliv do místa C), takže o napjaté chvilky kolem startu bylo postaráno. Nakonec jsme se snad všichni našli (a pokud někdo doteď bloudí v Motolských lesích, no tak o něm nevíme).
Přestože srážek je od začátku ledna spíše nedostatek, nalezli jsme na plánované trase více než 50 druhů dřevních hub (viz seznam). „Údolí“ podél trati bylo ještě docela vlhké, takže některé houby byly v celkem dobré kondici. Nejvíce druhů jsme identifikovali na cca 300 metrovém úseku směr východ od zastávky Praha – Stodůlky (zde), jehož zdolání nám zabralo skoro 90 minut (mykotempo holt nejde uspěchat). Houby byly určovány pouze dle makroskopických znaků přímo v terénu, takže některá určení do druhu (včetně hub na přiložených fotografiích) jsou pouze kvalifikovaným odhadem (ovšem kdybychom ke všemu měli dělat mikro a sekvenaci, tak se nedoplatíme plus, reportáž by vyšla tak někdy za dva roky, takže prostě improvizujeme).
Ti, kteří i vzdor pesimistickým prognózám očekávali houby k jídlu, se bohužel nedočkali. Nehojné boltcovitky bezové byly řekněme mikroskopické velikosti, penízovky sametonohé měly nejlepší dny (spíš týdny) za sebou, rosoly (pokud je vůbec někdo ochoten se jimi živit) byly povětšinou seschlé a ta jedna jediná pěkná tučná kržatka, kterou našel David Dobeš to opravdu nezachránila. Spektrum nejedlých druhů bylo mnohem širší, ovšem očekávatelné. Kromě všemožných síťkovců, troudnatců, březovníků, pevníků, outkovek atd. jsme viděli i nějaké čerstvé houby z oddělení vřeckovýtrusných, například jehnědku olšovou, chlupáček bělostný či pavučinovku zlatožlutou. Nalézt se povedlo i jediný jedovatý „choroš“ hlinák červenající. Vrcholem dne se zřejmě stala chlupatka lysá, což je něco, co bez lupy uvidíte pouze stěží a navíc se to dost zajímavě jmenuje (ale dobrý jako).
Severně od trati nás kromě hub čekala i poněkud civilizovanější krajina s místními pamětihodnostmi v podobě soch pohanských bohů a vyhlídkových věží. Dosažení cílové zastávky, vzdálené od startu 3 km nám trvalo jen nějakých krásných 210 minut. Doufáme, že účastníci byli s náplní vycházky spokojeni a těšíme se na další, jejíž termín a místo konání včas zveřejníme.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
