Aktuality - článek číslo 2422
Jak dopadl červencový „vycházkový experiment“?
Markéta Vlčková, 21.7.2024
letohrádek Hvězda v létě
foto: Milada Příkosická
scházíme se na startovní pozici
foto: Markéta Vlčková
bylo nás dost na solidní rojnici
foto: Markéta Vlčková
naše oblíbené duby si tentokrát moc hrát nechtěly
foto: Markéta Vlčková
hřib Engelův (Xerocomellus engelii) nás překvapil místem výskytu
foto: Markéta Vlčková
takhle...jíst ho nikdo nechtěl
foto: Drahomíra Hlinovská
hledáme hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus)
foto: Markéta Vlčková
a skutečně jsme ho našli
foto: Drahomíra Hlinovská
z průzkumu lipové aleje
foto: Markéta Vlčková
to zamrzí
foto: Markéta Vlčková
holubinka, kterou jsme neurčili, ale je hezká
foto: Milada Příkosická
holubinka podmračná (Russula parazurea)
foto: Markéta Vlčková
Muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis)
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka zelená (Amanita phalloides)
foto: Markéta Vlčková
voskovka kuželovitá (Hygrocybe conica)
foto: Drahomíra Hlinovská
číšenka rýhovaná (Cyathus striatus)
foto: Markéta Vlčková
plodnice čechratice černohuňaté byly velké
foto: Markéta Vlčková
lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum) je něco jako Reishi
foto: Markéta Vlčková
z demonstrace nalezených hub
foto: Markéta Vlčková
šišky evidentně chutnají
Foto: Markéta Vlčková
Zdravíme členskou základnu i spřátelené houbařstvo,
ti z vás, kteří jsou s námi dlouho, již vědí, že vycházky v Praze přes léto ČMS obvykle nepořádá. Má to několik důvodů, ovšem hlavní z nich je, že v tomto období (tedy cca od konce května do poloviny září) bylo v Praze v posledních dvou pětiletkách takové vedro a sucho, že tu prakticky nerostla ani tráva, natož houby. Pokud už náhodou zapršelo a houby se uvolily fruktifikovat (rozuměj růst), byla perioda růstu tak krátká, že jsme prostě a jednoduše nic svolat nestihli. V letošním létě jsme se to pokusili zlomit a první vlaštovkou byla podvečerní vycházka do obory Hvězda, která se konala dne 17. 7. 2024. Co všechno nás na ní potkalo, co jsme naopak potkali my a jaké postřehy jsme učinili, se dozvíte dále.
Nesešlo se nás tolik, jako třeba v prosinci, bylo nás pouze na dvacet (plus jeden čtyřnohý kamarád), což je asi pochopitelné, protože většina lidí je různě po dovolených. Hub jsme oproti pondělnímu průzkumu, který byl realizován pouze dvěma jedinci (mojí maličkostí a panem jednatelem ČMS) našli řádově podstatně více. První postřeh tedy zní: „Dvojmužná rojnice je méně efektivní než dvacetimužná rojnice“ (kdo by to byl řekl…).
Pokud jde o druhové spektrum, prakticky nevybočovalo z očekávání a z běžného standardu, který se dá ve Hvězdě najít. Některé druhy zaujaly více, některé méně, řadu druhů jsme samozřejmě v terénu nebyli schopni určit přesně do druhu, protože to ani není možné.
Z hřibovitých druhů bylo hodně „babek“, identifikovali jsme s jistotou hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) a hřib Engelův (Xerocomellus engelii), který dokonce vytvořil romantické zátiší s odpadkovým košem (možná tam byly i nějaké další babky, ale ty už jsme nebyli v terénu schopni spolehlivě určit do druhu). Dále se vyskytovalo solidní množství hřibů kolodějů (Suillellus luridus) a hřibů plstnatých (Xerocomus subtomentosus), našli jsme i slušný počet hřibů přívěskatých (Butyriboletus appendiculatus), které jsou pro teplé listnaté porosty typické, a hřibů žlučníků (Tylopilus felleus), které jsou pro tyto porosty naopak netypické. Veřejnost samozřejmě hřibovité houby zajímají nejvíc a jsou i oblíbené ke konzumaci, proto jsme doufali, že nadějná lipová alej, kde bylo v pondělí množství mladých kolodějů, poskytne účastníkům slušný úlovek do omáčky. No tak ta alej byla, pokud jde o hřibovité houby, vyluxovaná dokonale (včetně hřibů medotrpkých; Caloboletus radicans – přejeme luxovači dobrou chuť :-P). Ani by to nevadilo, protože rozhodně nemáme monopol na sběr hub k jídlu, kdybychom potom nenašli ty koloděje vyskládané na lavičce, kde je někdo zanechal z důvodů, kterým moc nerozumíme, a kde už chudáčci postupně vadli (a k jídlu se tedy nehodili). Druhý postřeh zní: „Musíme vylepšit osvětu“.
Z ostatních mykorhizních druhů byly nějaké ty holubinky (které jsme určovali se střídavými úspěchy), ryzec krátkonohý (Lactarius acerrimus) a jednotlivé plodnice muchomůrek, z nichž jednoznačně nejmilejší byla muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis), i když to byla slovy naší zdravotní sestřičky „zámora“ (měla sotva 5 cm, což je v porovnání s téměř 40 cm plodnicí, kterou jsme koncem května ukazovali v Tetíně fakt těžký podmírák). Jedovaté druhy byly zastoupeny vláknicemi z okruhu vláknice kuželovité (Inocybe rimosa) a bylo jich tolik, že by to stačilo na solidní otravu pro několik dospělých lidí. Viděli jsme i vláknici Godeyovu (Inocybe godeyi) a třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare). Muchomůrku zelenou (Amanita phalloides), kterou vždy chceme veřejnosti představit, aby si ji všichni, co ji neznají nakoukali, jsme bohužel nalezli až po ukončení vycházky při cestě k nejbližší občerstvovně, kdy už s námi žádná veřejnost nebyla. Faktem sice je, že ve Hvězdě moc ochotně nevyrůstá, ale ať tak nebo tak, třetí postřeh zní: „Murphyho zákony platí“.
Z dalších druhů veřejnost zaujala voskovka kuželovitá (Hygrocybe conica), která je sice běžná, ale trávníky, ve kterých obvykle roste, hezky zdobí a číšenka rýhovaná (Cyathus striatus), která je rovněž hezká a o které by na první pohled méně poučení houbaři vůbec neřekli, že se jedná o houbu. Zaujaly rovněž čechratice černohuňaté (Paxillus atrotomentosus), které zdatně imitují hřiby hnědé (Imleria badia), a nalezli jsme i lesklokorku lesklou (Ganoderma lucidum) která je příbuzná s tzv. "reishi". Velitele výpravy a jeho pomocníky nad jiné zaujal blíže neurčený kukmák (byl hezký, ale co to bylo jsme nerozlouskli) a také jedna drobná štítovka (dtto). Kompletní seznam nálezů je přiložen zde. Pokud jde o fotodokumentaci, tak i u hub se bohužel budete muset spokojit s mobilovkami. Hlavní a víceméně jediný fotograf akce někde potratil foťák (naštěstí to zachránily Milada s Drahomírou a jejich přístroje). Čtvrtý postřeh zní: „Stativ bez foťáku je vám k ničemu“.
Vycházku jsme zakončili demonstrací nalezených druhů, kterých bylo více než 60, a které se ujal velitel výpravy Filip Zíka. Pojal to jako vždy hezky a stručně, většina účastníků jej sledovala se zaujetím, jen náš čtyřnohý přítel se poněkud nudil, tak se zařídil po svém. Pátým postřehem bylo, že nejen Eda žere šišky, když se nudí. Demonstrace přilákala i jednoho náhodného kolemjdoucího, ze kterého se, věříme, brzy stane náš člen.
Doufáme, že si vycházku všichni užili, a pokud to podmínky jen trochu umožní, uspořádáme v průběhu srpna další.
Ať nám i nadále rostou!
Markéta Vlčková
PS: Je poněkud trapné, když se amatérka pokouší o výklad o houbách profesionálce (tímto se amatérka pokorně omlouvá a doufá, že si to profesionálka s námi užila), takže poslední postřeh zní: „Velitel výpravy by měl prvního důstojníka upozornit, že tu máme profesionální kontrolu zvenčí, aby první důstojník nebyl za blbce:-)“
