Aktuality - článek číslo 2464
Jak jsme zamykali les na Broumovsku
Markéta Vlčková, 16.11.2024
ráno bylo pošmourno a chladno
foto: Markéta Vlčková
tak vpřed
foto: Lubomír Opat
zajímavý oligotrofní bor
foto: Markéta Vlčková
u rybníka byl akorát rozteklej eda (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
ryzec ryšavý (Lactarius rufus)
foto: Markéta Vlčková
pomrazky jsou sice malé ale dobré
foto: Markéta Vlčková
musíme zrychlit...tak určitě
foto: Markéta Vlčková
dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa)
foto: Daniel Kvasnička
liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis)
foto: Daniel Kvasnička
Eda, ovšem nikoliv jezevčík (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)
foto: Markéta Vlčková
no není k sežrání? (Pseudohydnum gelatinosum)
foto: Lubomír Opat
společně v cílové rovince
foto: Markéta Vlčková
krásná hnusná invazní škumpa (Rhus typhina)
foto: Markéta Vlčková
Svatoplukovi Gollovi gratuluje Jan Wipler
foto: Lubomír Opat
z předávání Zlatého Cantharella
foto: Markéta Vlčková
Milí přátelé, mykofilové a všichni, koho ještě nepřestaly bavit houby,
v duchu tradice jsme vyrazili na Broumovsko, abychom zde ten odemčený les zase zamkli (to se sice nepovedlo, ale nepředbíhejme). Dr. Wiplera bohužel pronásledovala smůla v podobě zásahu zevních vlivů a vyšší moci. Obvyklá trasa nepřipadala do úvahy, neboť lokalita byla zdevastovaná necitlivou těžbou dřeva a srub, ve kterém jsme mívali přestávku na buřty, byl bez milosti zdemolován (náznaky jsme viděli již při odemykání lesa a teď nás to dohnalo v plné palbě). K završení celé té katastrofy chyběl stěžejní pilíř našich vycházek – jezevčík Eda.
Nešť, Dr. Wipler se s nepřízní osudu vyrovnal jako vždy srdnatě a s ním i přibližně 30 dalších houbařů-zamykačů, které akce přilákala. Alternativní trasa do okolí Vernéřovic byla sice delší, ale moc krásná, a vedla nás jinými biotopy, než na jaké jsme byli zvyklí z okolí Hynčic, takže ve finále vlastně super, byť zničených lokalit na původní trase je nám pochopitelně líto.
Přestože už byl listopad, hub jsme viděli požehnaně, a to nejen saprotrofních, které v pozdním podzimu a v zimě převažují, ale i mykorhizních, které již touto dobou bývají na ústupu. První vlaštovky jsme zaznamenali cestou od „vlaku“ v podobě náhradního autobusu. Na mezi jsme nalezli pěkné voskovky – šarlatovou (Hygrocybe coccinea) a citrónovou (Hygrocybe chlorophana). K nejzajímavějším lokalitám patřil oligotrofní bor, do kterého jsme se dostali po několika stech metrech od místa srazu, tedy prakticky hned na začátku vycházky. Působil tedy, mimo jiné, silně motivačně. Hub jsme zde nalezli poměrně hodně. Vyrůstalo zde několik druhů holubinek, ryzců, a dožívaly ještě i hřibovité houby v podobě celkem pěkných hřibů hnědých (Imleria badia), již postarších hřibů smrkových (Boletus edulis), klouzků/hřibů strakošů (Suillus variegatus) a klouzků kravských (Suillus bovinus). Našly se zde i moc pěkné, i když už postarší, pavučince slizké (Cortinarius mucosus) a pokračoval voskovkový trend v podobě voskovky kuželovité (Hygrocybe conica) a krvavé (Hygrocybe miniata). Našli jsme i docela dost šťavnatek pomrazek (Hygrophorus hypothejus), tak doufejme, že je ten růst nepřestane bavit a že nám vydrží i do Pomrazkobraní. Lokalitat byla velmi zajímavá, takže jsme na ní strávili poměrně dost času, což vedlo k mírnému dyskomfortu některých účastníků (hlavně dam), protože nebylo nejtepleji a taky proto, že jedlé houby už byly vysbírané. Většina si lokalitu patřičně užila, ovšem po hodince zde strávené nastal čas se posunout dál.
Inu, moc nám to nešlo. Dr. Wipler si sice byl vědom určité časové ztráty, a tak každou chvíli opakoval, že musíme zrychlit…takže jsme se každou chvíli zasekli s nějakou tou zajímavou houbičkou, kterou jsme po cestě potkali a o které jsme posléze obdrželi obsáhlý a erudovaný výklad (což je super, protože kde jinde se k takovému výkladu člověk dostane a navíc zadarmo). Nutno říci, že „houbožrouti“ si při těch „zaseknutích“ přišli na své – hojně rostly hřiby hnědé (Imleria badia), lišky nálevkovité (Craterellus tubaeformis) a i nějaký ten masák (Amanita rubescens) s holubinkou namodralou (Russula cyanoxantha) se našly. Velmi zaujaly krásné plodnice rosolozubu huspenitého (Pseudohydnum gelatinosum), ty ovšem zůstaly in situ, protože nikdo moc nevěděl, co by s ním měl dělat. Jedulek, které by byly vysloveně nebezpečné, jsme neviděli mnoho, zato nejedlých druhů ano. K našim věrným průvodcům patřilo například kuřátečko svraskalé (Clavulina rugosa) či helmovka zefýrová (Mycena zephirus) - typičtí hojní zástupci místní podzimní mykobioty. Diverzita biotopů byla opravdu velká, kromě louky a zmíněného oligotrofního boru jsme navštívili smrčiny, smíšený les, občas jsme potkali nějaký ten vtroušený dub, osikový háj, bučiny, bory, břízy a k nim příslušné houby…no a tak bych mohla pokračovat.
Celou akci jsme zakončili u Sv. Magdalény v Jetřichově, kde stále ještě rostou pusinky kalichovky porostnicové (Loreleia marchantiae, foto od Dr. Wiplera zde) a kde jsme Svatoplukovi Gollovi slavnostně předali „Zlatý Cantharellus“.
Ještě k tomu zamykání – klíč jsme sice nesli v batůžku, ale les jsme nakonec nezamkli, protože se na to prostě zapomnělo. A dobře tak!. V loňském roce se nezapomněl, les jsme slavnostně zamkli, a na pomrazkobraní napadalo tolik sněhu, že najít pomrazky byl opravdu nadlidský úkol. Letos jsme si tedy nechali dveře (i lesy) otevřené a těšíme se 7.12. opět na Broumovsku.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
