Aktuality - článek číslo 2483
Z vycházky do Slavičího údolí
Markéta Vlčková, 16.2.2025
Slavičí údolí
foto: Markéta Vlčková
inženýři to na start zase nestihli
foto: Markéta Vlčková
nebylo nás málo
foto: Markéta Vlčková
výprava zdárně překonala první terénní nerovnost
foto: Markéta Vlčková
tak co nám tu roste
foto: Lubomír Opat
cool chřapáče, možná Quéletovy
foto: Markéta Vlčková
houba z kategorie WTF Martine
Foto: Markéta Vlčková
a taky teoreticky jedlá malá drobotina
foto: David Dobeš
terčka žilnatá (Rutstroemia bolaris)
foto: Martin Slavičínský
rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica)
foto: Markéta Vlčková
březovník obecný (Piptoporus betulinus)
foto: Lubomír Opat
troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola)
foto: Martin Slavičínský
pevník chlupatý (Stereum hirsutum)
foto: Martin Slavičínský
dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa)
foto: Markéta Vlčková
šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta)
foto: Markéta Vlčková
asi to s náme de z kopce ojeje
Foto: Lubomír Opat
šťastně v cíli, nikdo si nic nezlomil
foto: Martin kříž
Slavičí údolí, které je od ledna 2025 nově sledovanou lokalitou, přilákalo v neděli 2.2.2025 více než 30 houbochtivých lidí (a jednoho psa). Trochu nás to překvapilo, protože mrzlo a slíbený jsme měli i sníh, který jsme nakonec naštěstí nedostali. Houbařit v takovém počasí má svá negativa – je zima a houby jsou na kost promrzlé (a účastníci vycházky po nějaké chvíli mykotempa rovněž). Má to ovšem i svá pozitiva – nemusíme tolik řešit bahno, aspoň dokud se přes den neoteplí. Ovšem plánování nám vyšlo bohužel tak, že jsme si napřed užili ty zmrzlé houby (a taky zmrzlé "nás") a pak, při spěšnějším přesunu směr domov, i to bahno, už bez hub, zato s pěkně prudkého kopce dolů. Pecka.
Na druhou stranu, počítá se celkový dojem a výsledek, a ten nebyl až tak špatný. Kromě solidní účasti z řad veřejnosti nás potěšil i relativně hojný růst hub – našli jsme 56 druhů, což na začátek února a s přihlédnutím k nízkému úhrnu srážek v posledních dvou týdnech není až tak špatné. Pokud jde o skladbu nalezených druhů, zažili jsme překvapení oběma směry – překvapilo nás jednak, že jsme nenašli to, co jsme nalézt mohli a čekali, ale také to, že jsme nalezli něco, co jsme opravdu nečekali. Konkrétně se jednalo o malinkaté plodnice chřapáče pravděpodobně Quéletova (Helvella queletii), které Martin Kříž omylem vyhrabal při snaze najít nějakou tu podzemku (Tu taky našel. Jednu. Měla asi 2 milimetry. Nevíme, co to bylo.). Pak jsme taky našli oranžové mozkovité cca 8 x 5 cm velké cosi, o čem jsme se ani nebyli schopni dohodnout, zda je to vůbec houba. Byla. Pokud se to podaří určit, dáme vám vědět (Martin na tom intenzivně pracuje a my ostatní mu na dálku fandíme).
Z očekávatelných jedlých druhů to byla klasika v podobě kržatky zimní (Tubaria furfuracea), penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) a boltcovitky bezové (Auricularia auricula-judae), z teoreticky jedlých druhů ještě rostlo i několik hub rosolovitých (např. Exidia nigricans či Tremella mesenterica). No a zbytek byl víceméně o choroších, tvrdohoubách a drobných askomycetech jako jsou terčka (Rutstroemia bolaris) či jehnědka (Ciboria sp.). Viděli jsme hlavně evergreeny typu březovník obecný (Piptoporus betulinus), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), outkovka pestrá (Trametes versicolor), pevník plstnatý (Stereum subtomentosum), dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa), a tak dále, a tak podobně.
Slavičí údolí je každopádně zajímavá lokalita s potenciálem překvapit a věříme, že nás v průběhu roku ještě ledasčím překvapí. Na další vycházku se samozřejmě těšíme. Místo a čas se včas dozvíte na našem webu. Výhled počasí nám ovšem zatím příliš nepřeje.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
