Aktuality - článek číslo 2522
Má smysl chodit v červnu do Klánovic?
Markéta Vlčková, 29.6.2025
čekáme na velitele č. 2
foto: Markéta Vlčková
...a nacházíme návnadné hříbky
foto: Markéta Vlčková
už jsme všichni, hurá!
foto Markéta Vlčková
výklad v terénu
foto: Markéta Vlčková
to není průchod, ale humus, fakt tam chceme?
foto: Markéta Vlčková
...tak prej jo
foto: Markéta Vlčková
zase další vysoké bylinné patro - fujky
foto: Markéta Vlčková
Mechovka - překvapení dne
foto: Markéta Vlčková
hřib dubový
foto: Markéta Vlčková
bělochoroš, který slzí
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka šedivka
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka šedivka
foto: Drahomíra Hlinovská
holubinka chromová
foto: Drahomíra Hlinovská
holubinka namodralá
foto: Markéta Vlčková
muchomůrka růžovka
foto: Lubomír Opat
klouzek sličný
foto: Markéta Vlčková
hřib kovář
foto: Markéta Vlčková
Milí přátelé v houbách,
třetí červnový víkend byl mykologicky poměrně dobrodružný. Dělo se toho hodně, ovšem my jsme mohli být jen někde. O Loučni již víte (odkaz na článek), no a taky se musíme postarat o tu Prahu že?
To se nám povedlo v neděli 15. 6. 2025. Vyrazili jsme do Klánovic, kam obvykle takto brzy v létě nejezdíme, protože je to daleko a výsledek bývá nejistý, ovšem celkové podmínky vypadaly slibně, tak jsme to zkusili. Na místo srazu jsme dorazili oproti plánu o něco dříve, takže na velitele č. 2, který přijel na čas, jsme čekali, ovšem vyplatilo se, protože při tom čekání jsme aspoň našli návnadné „hříbky“ (Boletus reticulatus). Pokud jde o trasu, tak velitel č. 2. si do příště nastuduje rozdíl mezi průchodem a průplavem, a také rozdíl mezi schůdnou cestou a…no bordelem s vysokým bylinným patrem, jehož část tvoří metr vysoké kopřivy.
A jak jsme dopadli? Na druhy celkem podobně jako v Loučni o den dříve. On se totiž charakter Klánovického lesa těm polabským dost blíží. Rozdíly byly pouze malé (seznamy si můžete porovnat, s kvasinkou pivní a "Mechovkou" jsme to na tu čtyřicítku skoro taky dotáhli). No a na „kusy“ jsme vlastně dopadli také podobně. Naplnit košík menší velikosti nebyl až takový problém (ano, chtělo to trochu chození) a jedlým druhům, pominu-li celkem nedobrou muchomůrku šedivku (viz dále), dominovaly holubinky, méně bylo hřibovitých, ostatní pouze v jednotkách.
Jeden rozdíl přeci jen byl. V Loučni se mi žádné hřibovité houby nafotit nepodařilo, neboť byly vždy hbitě sklizeny bezprostředně po nalezení. To v Klánovicích je naše průzkumná jednotka AKA Tomáš Pavelka hlídala a bránila vlastním tělem, dokud je nenafotili úplně všichni. Až pak bylo povoleno je sebrat. A když už jsme u toho focení, tak takový bělochoroš umí hezky postát modelem a být velmi esthetický.
Jedovatých druhů v zapojených lesích v červnu stále mnoho neroste, my jsme viděli akorát třepenitku svazčitou (Hyphloma fasciculare), jinak nic. Čeho bylo v Klánovicích opravdu mnoho, byly jedlé, ale nedobré muchomůrky šedivky (Amanita excelsa). Bereme to ovšem pozitivně, aspoň se je veřejnost naučila dobře poznat, protože plodnic jsme skutečně viděli mnoho desítek a byly různě staré.
To, že mnohem víc lidí chodí v prosinci a v lednu než v létě, už jsme také vstřebali (teď nás bylo 14, v prosinci 60…). Co ještě budeme muset doladit, jsou dohody s počasím. Původně jsme chtěli jít již o neděli dříve, ale udělali jsme dobře, že jsme to neudělali. Ta průtrž mračen by nás spláchla a hub by bylo ještě méně. Tentokrát nás sice nic nespláchlo, protože deště přišly až v podvečer, ovšem byla tak hnusná parná prádelna, že po třech hodinách v lese se všichni (kromě Drahušky, která je nezmar) už jen unaveně ploužili a hledali nejbližší občerstvovnu (a v té nejbližší jsme také přišli o zadní voj, který tam zakotvil, naštěstí se pak zase našel).
Jak to dopadlo o pár dní později v Ládví se dozvíte později, no a co bude dál se uvidí podle počasí. Každopádně další v plánu je Setí hub se Sv. Prokopem v Chocni.
Tak snad nám porostou,
Markéta Vlčková
