Aktuality - článek číslo 2535
Z nevšední akce v Horské Kvildě a okolí
Markéta Vlčková, 31.8.2025
zase močí jak potvora...
foto: Vavřinec Klener
...ale hlavně, že máme houby
foto: Markéta Vlčková
kuřátka horská (Ramaria largentii)
foto: Markéta Vlčková
ryzec Bresadolův (Lactarius zonarioides)
foto: Markéta Vlčková
zmoklý přeschlý mutant (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
z výstavky
foto: Markéta Vlčková
z výstavky
foto: Markéta Vlčková
z výstavky
foto: Stanislava Tomková
z přednášky - to je ten mutant (houba, nikoliv přednášející)
foto: Vavřinec Klener
velitelům výpravy optimismus nechybí
foto: Liza
A taky byl oprávněný, zadařilo se
foto: Stanislava Tomková
Z vycházky
foto: Markéta Vlčková
výklad v terénu
foto: Luboš Kadaně
výklad v terénu
foto: Markéta Vlčková
bude mejdan? A ne, tu muchomůrku jsme nesnědli
foto: Liza
nech ten ryzec prevíte (Lactarius rufus)
foto: Markéta vlčková
pro ty nejlepší opeňky nahoru nikdo vyšplhat nechtěl
foto: Markéta Vlčková
houby kontrolujeme pečlivě
foto: Vavřinec Klener
aby to šlo sníst
foto: Julia
hořec
foto: Julia
Národní park Šumava ne až tak po ránu
foto: Klárka
Národní park Šumava po ránu
foto: Liza
dobrovolní studenti
Vážení přátelé v houbách,
i když jsme si vědomi faktu, že zprávy bychom měli psát prioritně o akcích avizovaných a určených pro vás všechny, dovolíme si sem tam přinést i střípek z akcí, které nejsou určeny pro širokou veřejnost, ale my je považujeme za důležité. A teď právě nastal ten okamžik. Ve dnech 16. – 18. 8. 2025 se dvojčlenný tým z našich řad (tzn. Vavřinec Klener a moje maličkost) zúčastnil na ekologickou osvětu orientované akce s názvem International Wilderness Camp 2025, která se konala na Horské Kvildě. Cílem této akce je revitalizace mokřadů v Národním parku Šumava a jako dobrovolníci se jí účastní každý rok několik desítek studentů převážně přírodovědně zaměřených oborů, a to nikoliv pouze z ČR, ale i ze zahraničí. Letos se akce zúčastnili studenti z ČR, Německa, Slovenska, Francie, Bulharska, USA, Mexika, Pákistánu a Nepálu, což v rámci ekologické osvěty považujeme za naprosto skvělé.
Akce má zároveň posloužit jako vzdělávací právě pro ony „dobrovolné studenty“, proto jsme byli požádáni, abychom je naučili něco o houbách, které jsou stále opomíjenou a pro některé doslova tajemnou říší. Tuto výzvu jsme přijali a ujali se jejího plnění poctivě. Kromě plánované přednášky, jejíž příprava byla celkem „na pohodu“, jsme se rozhodli udělat i výstavku čerstvých hub, jak už to máme tak nějak zakořeněno v genech (prostě houby táhnou, tak někde něco nasbíráme a uděláme výstavku…easy…tak určitě).
Inu, na pohodu by to i bylo, kdyby nám do toho (jako vždy) nehodilo vidle počasí. Houby se cca pět až šest dní před akcí v okolí hezky rozrostly, pak ovšem přišla vlna veder, která je dost pošramotila (což mi poskytlo živý edukativní materiál k přednášce, ale reprezentativní to rozhodně nebylo). Aby toho nebylo málo, v den sběru těchto už tak vedrem a suchem pošramocených plodnic nás přivítal kontinuální a vydatný déšť. Když se k tomu ještě přidala nekonvenční volba trasy skrz dva metry vysokou mokrou trávu, dopadlo to tak, že na místo určení dorazili místo mykologů dva vodníci a měli s sebou dva košíky polorozmáčených přeschlých hub – paradox že?
Ale nešť – nepřízeň počasí jsme zvládli, výstavku připravili, houbám udělali lifting, jak se dalo a výstavka se dle ohlasů velmi líbila. I když…z našeho pohledu 44 druhů hub není nejoslnivější výsledek. Účastníky ovšem zaujala, a kromě pochopitelného zájmu o hříbky frčely tzv. „magi houby“ jako je lošák jelení či ryzec hnědý. Zaujaly i muchomůrky a některé bizarní houbičky typu pýchavka či krásnopórka (heslo: Adam😊). Každopádně v diskuzi nad vystavenými houbami jsme setrvali do pozdních nočních hodin. Líbila se snad i přednáška zaměřená na bezpečný a šetrný sběr hub (flash disk naštěstí v tom všem zmaru nenavlhl – chránila jsem ho vlastním tělem).
Po další dva dny jsme doprovázeli ty pracanty, kteří zrovna nepracovali, po okolních lesích na mykologických vycházkách, a i tady jsme měli celkem úspěch. Růst hub byl vlastně pro akci tohoto charakteru optimální – hřibů nebylo tolik, aby to rušilo Vavřincův výklad a druhů bylo dost, abychom měli o čem vykládat. Jediná drobná nevýhoda byla, že plodnice již byly povětšinou starší a na plánovanou houbovou ochutnávku jsme museli dost selektovat. Ovšem povedlo se, nikdo se naštěstí neotrávil - na tom snad máme svůj podíl. Však jsme taky každou jednotlivou plodnici před jídlem pečlivě zkontrolovali, a kdyby se nám někdo po jídle i po této kontrole skutečně otrávil, byla by to poněkud prekérní situace (a s Vávrou bychom oba museli svorně rezignovat na členství ve výboru ČMS). Jídla všem velice chutnala - tady však už veškeré zásluhy náleží mimořádné kuchařské kreativitě a zkušenosti organizátorek, talentu a zápalu učenlivých účastníků a v neposlední řadě i Václavu Láskovi, přítomnému v literární formě.
V okolí Kvildy jsme nenašli mnoho vysloveně vzácných či zajímavých druhů (ty jsme všechny dovezli v sobotu z Vacovska), ale ani to nevadí, protože cílem bylo účastníky seznámit se zásadami bezpečného a šetrného sběru hub a rozšířit jejich portfolio jedlých druhů, a to se, věřím, povedlo na jedničku. Moje snaha o nalezení kyjanky purpurové, kvůli které jsem prohlížela doslova každou louži (no dobře, hlavně ty břehy potoků), vyšla naprázdno, ovšem o pár dní později ji účastníci objevili na jiné lokalitě – takže tam prostě taky roste, což nás potěšilo. Seznam toho, co jsme za ty tři dny viděli přikládáme.
Věříme že revitalizační práce proběhly úspěšně a těšíme se na další ročník,
Markéta Vlčková & Vavřinec Klener
