Aktuality - článek číslo 443
Hypholoma fasciculare - třepenitka svazčitá
Radim Dvořák, 12.4.2012
třepenitka svazčitá, jedovatá
foto: Jan Borovička
třepenitka cihlová, nejedlá
foto: Martin Kříž
třepenitka kořenující, nejedlá
foto: Martin Kříž
třepenitka roztroušená, nejedlá
foto: Jiří Burel
šupinovka kostrbatá, jedlá
foto: Jiří Burel
Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) patří mezi houby stopkovýtrusé, do řádu pečárkotvarých (Agaricales).
Popis
Třepenitka svazčitá roste hojně od časného jara do pozdního podzimu i za mírné zimy v početných trsech na mrtvém dřevě listáčů i jehličnanů i u paty živých stromů. U stromů a pařezů často růstem kopíruje kořenový systém, zdánlivě pak vyrůstá ze země, i když zdrojem živin je v půdě skrytá dřevní hmota.
Klobouk je 2-7 cm široký, polokulovitý, později téměř ploše rozložený, někdy s hrbolkem na středu, sírově žlutý až zelenožlutý, na středu zvláště v dospělosti s červenavými, červenohnědými až hnědými tóny. U zcela mladých plodnic je klobouk na povrchu potažen bělavou či nažloutlou pavučinkou, kterou jsou rovněž zakryté lupeny. Později je okraj klobouku nepravidelně třásnitě ověšený, v dospělosti většinou velum mizí.
Lupeny jsou husté a tenké, k třeni připojené, v mládí zelenožluté, v dospělosti až téměř hnědé či fialově hnědé od dozrávajících výtrusů, ale při pozorném pohledu vždy se zelenožlutým tónem.
Třeň je válcovitý, dutý, hladký, 3-10 mm široký, sírově žlutý, směrem k bázi světlejší, u mladších plodnic v horní části s prstencovitými zbytky pavučinky, u starších plodnic často hnědě poprášený od výtrusů.
Dužnina je sírově žlutá až zelenožlutá, odporně hořká. Vůně je nevýrazná, houbová.
Poměrně často, je nalézána i drobnější varieta subviride (syn. var. pusillum), která je výrazně menšího vzrůstu s kloboučky maximálně 2-3 cm v průměru, ostatní znaky jsou shodné. Někteří autoři ji považují za samostatný druh, nazývaný třepenitka drobná (Hypholoma subviride).
Otravy třepenitkou svazčitou
Vzhledem k extrémní hořkosti je třepenitka svazčitá při běžné kuchyňské úpravě nepoživatelná. Jak říkával na přednáškách a vycházkách pan Havelík, je to houba velmi vhodná, dobrá k zahození. Připravený pokrm pravděpodobně vyhodíte i s hrncem.
V literatuře jsou přesto popsány otravy třepenitkou svazčitou, Kubička uvádí bývalý SSSR, Rakousko, Itálii a Japonsko. Průběh otravy se podobal pravé faloidní otravě s poškozením jater a ledvin a úmrtím v jaterním kómatu. Podrobnosti kuchyňské úpravy mi nejsou známy, ale pravděpodobně šlo o speciální postup, při němž může hořkost vymizet (např. mléčné kvašení, používané u palčivých ryzců), nebo o obzvláště odhodlané konzumenty.
Jedovaté látky nebyly identifikovány, nicméně je třeba ji považovat za přinejmenším podezřelou z jedovatosti. Pokud se její jedovatost skutečně prokáže, byla by jediným naším termostabilně jedovatým druhem, který má nepříjemnou chuť. Všechny ostaní jedovaté houby naší přírody mají chuť příjemnou.
Záměny
Třepenitka maková (Hypholoma capnoides) a opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis, syn. Pholiota mutabilis) jsou popsané a vyobrazené v článku o čepičatce jehličnanové.
Třepenitka cihlová (Hypholoma sublateritium) je hojný, statnější a masitější druh s kloboukem až 15 cm v průměru. Klobouk má výrazné cihlově červené tóny, zatímco třeň je bělavý s nažloutlými tóny, nikdy ne sírově žlutý. Roste trsnatě na mrtvém dřevě listnáčů, spíše v teplejším období roku, často na stejných lokalitách jako třepenitka svazčitá. Vzhledem k nahořklé dužnině je nejedlá.
Třepenitka kořenující (Hypholoma radicosum) je vzácnější druh, rostoucí jednotlivě nebo v malých skupinách na mrtvém dřevě jehličnanů, zejména ve vyšších polohách. Klobouk má žlutý až žlutooranžový, je statnější než třepenitka svazčitá a třeň má dlouze kořenující. Je nejedlá, Kubička ji uvádí jako slabě jedovatou.
Třepenitka roztroušená (Hypholoma marginatum), též nazývaná třepenitka okrajová, je celkem hojný drobnější druh, rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. Roste spíše ve skupinách než v trsech, třeň má výrazně žíhaný a okraj klobouku ojíněný až ověšený bělavými zbytky vela. Je nejedlá.
Jedlá šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa) roste trsnatě na mrtvém i živém dřevě listnáčů. Je to statný druh se žlutým, neslizkým, masitým, výrazně žlutohnědě šupinatým kloboukem, který má v dospělosti až 20 cm v průměru. Třeň má v horní části výrazný prsten, nad nímž je hladký a pod ním odstále šupinatý. Lupeny jsou v mládí bělavé či nažloutlé, v dospělosti hnědé. Dužnina je žlutá, voní i chutná houbově.
Literatura
- Kubička, Erhartovi - Jedovaté houby (1980)
