Amanita gemmata (Fr.) Bertill. 1866
muchomůrka slámožlutá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Amanitaceae Amanita |
Synonyma
Amanita adnata (W.G. Sm.) Sacc. 1925
Amanita gemmata (Fr.) Gillet 1874
Amanita junquillea Quél. 1876
Amanita junquillea var. exannulata J.E. Lange 1935
Amanita muscaria var. gemmata (Fr.) Quél. 1886
Amanitaria gemmata (Fr.) E.-J. Gilbert 1941
Amanitopsis adnata (W.G. Sm.) Sacc. 1887
Amanitopsis gemmata (Fr.) Sacc. 1887
Venenarius gemmatus (Fr.) Murrill 1948
Popis
Klobouk má průměr 30–110 mm, zpočátku je polokulovitý, později sklenutý až ploše rozložený se zřetelně rýhovaným okrajem. Má slámově žlutou až světle okrovou barvu, ve středu klobouku je tmavší, stářím bledne. Povrch je slabě lesklý, za vlhka lepkavý, s bělavými útržky plachetky, často i holý.
Lupeny jsou husté, trvale bílé, u okraje klobouku jsou zaoblené.
Třeň je válcovitý, 60–110 x 5–15 mm, nahoře zúžený, dole rozšířený do malé kulovité hlízy obalené nepatrnou přirostlou pochvou s odstávajícím okrajem. Má bělavou barvu, povrch slabě vločkatý nebo hladký. V horní části má nepravidelný jemný blanitý až pavučinovitý prsten, který časem mizí.
Dužnina je tenká, měkká, bílá, na řezu nemění barvu. Vůně i chuť jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 6–12 x 6–9 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste celkem hojně v lesích všech typů, především pod borovicemi. Objevuje se od května do října, většinou jednotlivě.
Možná záměna
Může být zaměněna s muchomůrkou citrónovou (Amanita citrina), také mírně jedovatou, lišící se výraznou hlízou na bázi třeně a bledším zbarvením se nazelenalými odstíny.
Podobná je také vzácná muchomůrka Eliina (Amanita eliae) s kořenujícím třeněm, kloboukem s béžově lososovými odstíny a jiným tvarem výtrusů. Roste v nižších polohách pod listnáči.
Kuchyňské využití
Je slabě jedovatá, otrava se dostaví při požití většího množství plodnic.
 |
 |
Autorství textů: Věra Svobodová, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0188-2020-0006 (27.06.2020, Jihočeský kraj)
