Amanita spadicea Pers. 1797
muchomůrka datlová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Amanitaceae Amanita |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–120 mm, nejprve zvoncovitý, nakonec rozložený, téměř vždy s nápadným středovým hrbolkem, tmavě kaštanově (datlově) hnědý, uprostřed někdy nepatrně tmavší, na okraji rýhovaný. Pokožka klobouku je hladká a suchá, jen za vlhka mírně lepkavá, někdy s malými útržky závoje.
Lupeny jsou spíše husté, bělavé, s hnědým ostřím.
Třeň je válcovitý, 100–150 (200) x 10–20 (30) mm, směrem ke klobouku mírně zúžený, hnědě (zebrovaně) vločkatý, bez prstenu. Vyrůstá z poměrně mohutné a vysoké bělavé pochvy.
Dužnina je bílá, křehká. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou kulovité, o průměru 10,5–12 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
Výskyt
Roste od června do října, roztroušeně až vzácně, především pod jehličnany (smrk, jedle), patrně i pod buky.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou tmavě hnědý klobouk s nápadným středovým hrbolkem, hnědě vločkatý třeň a tmavším ostří lupenů.
Kuchyňské využití
Stejně jako ostatní pošvatky (bezprstenné muchomůrky s výraznou pochvou) je jedlá, obtížně se však skladuje a transportuje, vyžaduje tepelnou úpravu. Pro zaměnitelnost s nebezpečnými muchomůrkami z okruhu muchomůrky zelené (Amanita phalloides) nelze sběr pošvatek doporučit méně zkušeným houbařům.
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
Nálezy
0071-2025-0052 (16.10.2025, Jihočeský kraj)
0071-2024-0195 (19.09.2024, Jihočeský kraj)
