Buchwaldoboletus lignicola (Kallenb.) Pilát 1969
hřib dřevožijný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Boletaceae Buchwaldoboletus |
Synonyma
Boletus lignicola Kallenb. 1829
Gyrodon lignicola (Kallenb.) Heinem. 1951
Phlebopus lignicola (Kallenb.) M.M. Moser ex Groves 1962
Pulveroboletus lignicola (Kallenb.) E.A. Dick & Snell 1965
Xerocomus lignicola (Kallenb.) Singer 1942
Stručný popis
Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později poduškovitě sklenutý. Pokožka klobouku je nápadně tlustá, suchá, žlutohnědá, oranžově hnědá, někdy narezlá, jemně plstnatá, postupně však olysávající, v dospělosti někdy rozpraskaná.
Rourky jsou v mládí žluté, výrazně na třeň sbíhavé, s drobnými stejnobarevnými okrouhlými póry, v dospělosti až 8 mm vysoké, až 1 mm široké, při poranění modrající nebo zelenomodrající.
Třeň je válcovitý nebo vřetenovitý, 30–100 x 10–25 mm, často excentrický, v horní části žlutý, směrem k bázi postupně až rezavě hnědý, s drobnými plstnatými vločkami (bez síťky). Bazální mycelium je sírově žluté.
Dužnina je bělavá nebo krémová, pod pokožkou klobouku nahnědlá, ve třeni žlutá, někdy narezlá, na řezu plodnicí nad rourkami mírně modrající. Vůně je nevýrazná, někdy uváděna jako pryskyřičná. Chuť je mírná až nakyslá.
Výtrusný prach je hnědoolivový.
Výtrusy jsou úzce elipsoidní až vřetenovité, 6–10 x 3–4,5 µm, hladké.
Výskyt
Roste od července do října, vzácně, na tlejících pařezech nebo kořenech jehličnanů, zejména smrků, borovic nebo modřínů, nalezen byl údajně i na hrušni nebo na třešni. Často se vyskytuje spolu s hnědákem Schweinitzovvým (Phaeolus schweinitzii), jejich vzájemný vztah je však nejasný. V novější literatuře se objevuje názor, že hřib dřevožijný na podhoubí hnědáku Schweinitzova parazituje.
Možná záměna
Hřiby rodu Buchwaldoboletus jsou jedinými hřibovitými houbami, které rostou výhradně na tlejícím dřevě.
Velmi podobný je ještě o něco vzácnější hřib sírový (Buchwaldoboletus hemichrysus), který vytváří větší plodnice, jeho klobouk je v mládí zářivě (sírově) žlutý a dužnina se na řezu výrazně zbarvuje do modra.
Podloubník siný (Gyrodon lividus) má také rourky sbíhavé na třeň, avšak v mládí s velmi drobnými póry a roste pod olšemi.
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně jedlý, pro vzácnost však kuchyňsky bezvýznamný.
 |
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0071-2016-0001 (20.08.2016, Středočeský kraj)
