Clitocybe phaeophthalma (Pers.) Kuyper 1981
strmělka vodopisná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Tricholomataceae Clitocybe |
Synonyma
Clitocybe fritilliformis (Lasch) Gillet 1874
Clitocybe hydrogramma (Bull.) P. Kumm. 1871
Singerocybe phaeophthalma (Pers.) Harmaja 1988
Popis
Klobouk je široký 15–50 mm, v mládí oble vyklenutý a současně vprostřed úzce pupkovitě nálevkovitý, s okraji podehnutými, posléze je zploštělý, ve středu vmáčklý. Je bílý, hedvábně šedobílý až slonovinový, značně hygrofánní, čímž se zvýrazňuje radiální prosvítavé rýhování jeho okraje. V hyfách pokožky klobouku (pileipellis) se vyskytují četné měchýřovitě nadmuté buňky velikosti cca 12–20 x 17–30 µm, pod mikroskopem dosti nápadné, vyplněné světlolomným obsahem.
 |
Lupeny jsou nápadně řídké a dlouze sbíhavé, pravidelně oble prohnuté, relativně vysoké (asi 2 mm), v barvě klobouku.
Třeň je válcovitý, 20–50 mm dlouhý a 3–5 mm široký, uvnitř s úzkou štěrbinovitou dutinou, zbarvený jako klobouk, popřípadě o něco sytější.
Dužnina je bílá, vatovitá. Vyznačuje se nepříjemnou, poněkud ostrou chutí a zejména čpavě aromatickým nasládlým zápachem, připomínajícím pach strmělky mlženky (Clitocybe nebularis) anebo i čirůvky bílé (Tricholoma album).
Výtrusy jsou mandlovité, hladké, velké jen 4,5–6,3 x 2,9–4,7 µm. Přezky na hyfách přítomny.
Výskyt
Roste roztroušeně v humózních listnatých lesích, zvláště, nikoli však výhradně, v bučinách, převážně na podzim.
Možná záměna
Strmělku vodopisnou lze zaměnit za celou řadu světlých strmělek, namátkou za strmělku potůčkovou (Clitocybe rivulosa), strmělku listomilnou (Clitocybe phyllophila), strmělku bělostnou (Clitocybe candicans), ale třeba i strmělku středobarvou (Clitocybe metachroa), lze ji však od nich poměrně snadno odlišit mikroskopicky podle měchýřovitých buněk v pokožce klobouku, na základě typického nepříjemně nasládlého pachu a většinou i podle charakteristického vzhledu plodnic, jejichž lupeny jsou řídké a dlouze sbíhavé.
Kuchyňské využití
Strmělka vodopisná bývá udávána jako mírně jedovatá houba.
 |
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava |
Nálezy
0072-2021-0008 (19.09.2021, Praha)
