Coprinellus angulatus (Peck) Redhead, Vilgalys & Moncalvo 2001
hnojník spáleništní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Psathyrellaceae Coprinellus |
Synonyma
Coprinus angulatus Peck 1874
Tulosesus angulatus (Peck) D. Wächter & A. Melzer 2020
Popis
Klobouk je nejprve vejčitý, později zůstává poměrně dlouho zvoncovitý, vysoký 10–30 mm, 5–20 mm široký, dlouze vrásčitě rýhovaný, jemně pýřitý, až v dospělosti rozprostřený s průměrem do 30 mm, rezavě hnědý, oranžově hnědý nebo okrově hnědý, při okraji našedlý, lysý, bez vela. Ve stáří podléhá autolýze.
Lupeny jsou středně husté, ke třeni úzce připojené, zprvu bělavé, později černající se světlým ostřím, roztékající se.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 1–3 mm, bělavý, v mládí pýřitý, dutý.
Dužnina je křehká. Chuť a vůně jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je černý.
Výtrusy jsou mitrovité (pětiúhelníkovité), uťaté, s centrálním klíčním pórem, z bočního pohledu elipsoidní, 7,5–10,5 x 6–8 x 5–6 µm, Qav = 1,25–1,35.
Basidie jsou tetrasporické. Přezky přítomny.
 |
Výskyt
Roste od června do října, obvykle ve skupinách, na starších spáleništích. Z hnojníků rostoucích na spáleništích je pravděpodobně nejhojnější.
Možná záměna
Díky specifickému tvaru výtrusů a růstu na spáleništích je prakticky nezaměnitelný.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Poznámky k systematice
Česky také hnojník bradavkatý.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2023-0366 (08.11.2023, Středočeský kraj)
0071-2021-0028 (27.05.2021, Středočeský kraj)
0071-2020-0274 (29.09.2020, Jihočeský kraj)
