Coprinopsis lagopus

Coprinopsis lagopus (Fr.) Redhead, Vilgalys & Moncalvo 2001

hnojník zaječí

Systematika

Synonyma

Agaricus lagopus Fr. 1821
Coprinus lagopus (Fr.) Fr. 1838

Popis

Klobouk je zprvu eliptický až válcovitý, vysoký 15–35 mm a široký 5–15 mm, bělavý, nažloutlý, pokrytý hustými bílými chloupky. Počínající autolýza lupenů brzy začíná klobouk zbarvovat do šeda, klobouk je postupně kuželovitý až plochý, s řídkými váknitými šupinkami vela, a po dokončení autolýzy lupenů z něj zbývá tenký, papírovitý, bělošedý, radiálně rýhovaný skelet, někdy se zvednutým okrajem a světle okrovým středem.

Lupeny jsou zprvu bělavé, brzy však černají a téměř beze zbytku se rozplývají, vždy dříve než jiné části plodnice.

Třeň je válcovitý, nejprve krátký a široký až 8 mm, bělavý, dosti hustě pokrytý bílými chloupky, později tenký a vysoký až 150 mm. Po autolýze lupenů (u Coprinopsis lagopus var. vacillans před otevřením klobouku) se přibližně ve čtyřech pětinách výšky ohýbá směrem k zemi, nakonec se láme a se zbytkem plodnice zaniká.

Dužnina je tenká, bělavá nebo světle šedá. Vůně a chuť jsou nenápadné.

Výtrusný prach je černý.

Výtrusy jsou eliptické, 10–14,5 x 6–8,5 µm, se středovým klíčním pórem.

Výskyt

Roste od května do listopadu, dosti hojně, jednotlivě, ve skupinách či trsech, nejčastěji na zbytcích dřeva, ale také na jiných organických zbytcích, např. na kompostech. Oblibuje ruderální stanoviště.

Možná záměna

Hnojníky rodu Coprinopsis je obvykle třeba zkoumat i mikroskopicky. Důležitá může být velikost a tvar výtrusů, případně buňky vela a cheilocystidy (vzhledem k rychlé autolýze lupenů u některých druhů zde mohou být problémy).

Podobný hnojník zajícovitý (Coprinopsis lagopides) roste často na lesních spáleništích. Má menší, téměř kulovité výtrusy.

Hnojník velkohlavý (Coprinopsis macrocephala) roste na exkrementech a má širší výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0066-2018-0185 (10.11.2018, Praha)